Výstava představuje inspirace biblickou knihou Zjevení sv. Jana, zvanou také Apokalypsa, ve výtvarném umění a hudbě v širokém rozpětí od středověku až do současnosti. Zaměřuje se především na díla vzniklá v českých zemích, avšak pozornost věnuje i zahraničním pracím.
Biblická kniha Zjevení sv. Jana je od středověku spojena s vizuální představivostí, která zahrnuje dva póly: na jedné straně text přináší líčení apokalyptických pohrom a zkázy světa, na straně druhé vrcholí silným tématem naděje. Apokalyptické vize tak zahrnovaly i obrazy nového světa, obnovy společnosti a útěchy pro jednotlivce.
Výstava představuje tyto inspirace ve výtvarném umění a hudbě v širokém rozpětí od středověku až do současnosti. Zaměřuje se především na díla vzniklá v českých zemích, avšak pozornost věnuje i zahraničním pracím, které byly na tomto území přítomny a měly určitý ohlas. Kromě klasických cyklů ilustrované Apokalypsy, jakou je Karlštejnská Apokalypsa (nejrozsáhlejší nástěnná malba apokalypsy ve střední Evropě) nebo dílo Albrechta Dürera, či kontrastních motivů Posledního soudu a vizí nového světa výstava zpřítomňuje podoby obou pólů tématu v moderním a současném umění autorů jako Josef Führich, Maxmilián Pirner, Jan Koblasa, Václav Boštík, Pavel Nešleha, Josef Bolf a dalších. Úzce výběrově jsou prezentovány i ohlasy Apokalypsy v hudbě a literatuře, a to prostřednictvím okruhu českého undergroundu v době tzv. normalizace, v němž hrála apokalyptická symbolika významnou roli.
K výstavě vychází stejnojmenná publikace, kterou vydává společně nakladatelství Artefactum a Západočeská galerie v Plzni. Obsahuje texty autorů výstavy i několika dalších badatelů z Ústavu dějin umění AV ČR.
Výstavu zahájí při slavnostní vernisáži v úterý 3. 10 v 17:00 Roman Musil, ředitel ZČG, o výstavě promluví její spoluautoři z Ústavu dějin umění AV ČR Kateřina Kubínová, Pavla Machalíková a Tomáš Winter.
Apokalypsa (zjevení, odhalení) je starověký literární žánr, jehož typickou ukázkou je zejména poslední biblická kniha stejného názvu. Člověku (prorokovi) je skrze nebeského (andělského) prostředníka zjevena nadpřirozená pravda o dějinách a jejich smyslu (s důrazem na boží jednání v dějinách ve prospěch trpících), ale může se jednat i o zjevení nebeského světa jako takového. Text obsahuje i výzvu k určitému jednání nebo naopak zdržení se něčeho a výzvy ke sledování dějinných znamení. V přeneseném smyslu se termínu „apokalypsa“ užívá též pro charakteristiku katastrofy či válečného konfliktu, jejichž rozměry vedou k možnému zničení světa či jeho části.
Z literatury pak různé apokalyptické výjevy přešly do formy rozličných výtvarných motivů. V evropském umění se pak jednalo zejména o různé motivy ze Zjevení sv. Jana.
Zjevení svatého Jana neboli Apokalypsa je poslední knihou Nového zákona. Kniha pomocí obrazů a symbolů líčí církve v autorově současnosti a dramatickou budoucnost, ve které zvítězí Beránek (Ježíš Kristus) a jeho stoupenci.
Text pravděpodobně vznikl na konci 1. století za vlády císaře Domitiana v Malé Asii. Podle tradice je kniha součástí Janových spisů a autorem má být apoštol Jan, syn Zebedův, případně je autorství připisováno Janu presbyterovi. Zjevení Janovo je – stejně jako ostatní knihy Nového zákona – psáno řecky. Je to asi nejobtížnější a nejkontroverznější kniha Nového zákona a během 1900 let od svého sepsání byla také rozdílně vykládána. Hrála velmi významnou úlohu v dobách zvratů a přelomů, zejména v pozdním středověku, například ve spiritualitě Karla IV. a v husitském hnutí.
Známými obrazy ze Zjevení jsou například čtyři apokalyptičtí jezdci (kapitola 6), 144 000 spravedlivých vykoupených (kapitola 7 a 14), dva svědkové, kteří jsou zabiti a pak vstanou z mrtvých (kapitola 11), žena oděná sluncem a ohrožená drakem, který chce pohltit dítě, jež má porodit (kapitola 12), dravé šelmy vládnoucí světu a číslo, kterým jsou označeni jejich uctívači (kapitola 13, „číslo Antikrista“ je 666), rozhodující bitva u Armageddonu (Zj 16,16), odsouzení nevěstky opilé krví mučedníků a pád Velkého Babylónu (kapitola 17 – 18), beránkova svatba (kapitola 19), tisíciletá říše Kristova (kapitola 20), nebeský Jeruzalém (kapitola 21 – 22). Právě těmito obrazy se v evropské historii znovu a znovu inspirovala chiliastická a eschatologická hnutí, jež v nich často viděla přímý návod k jednání. Výzdoba hradu Karlštejna je inspirována knihou Zjevení, stejně jako Táborské hnutí a další. Dodnes se objevují pokusy vykládat velké dějinné události ve světle této knihy.