„Ve dvou týdnech se mi úplně změnil život,“ svěřil se po bujarých zlatých oslavách osmadvacetiletý Kubalík, který minulou sezonu odehrál v dresu Ottawy.
Co se vám teď, s odstupem času, honí hlavou?
Pořád vnímám velkou euforii. Člověku začíná docházet, že jsme dosáhli obrovského úspěchu, o kterém jsem ani nesnil. Hrozně si to užívám. Těžko vyzdvihnout jednu věc, myslím, že mi i v budoucnu bude průběžně probleskovat všechno.
Zároveň jste se stal otcem, jaké to je?
Líbí se mi být tátou. Dítě je něco neuvěřitelného, zázrak. Nechci samozřejmě snižovat titul mistra světa, ale všichni, kdo se stali rodiči, mi rozumí. Teď už se také po hektických dnech a oslavách rád vracím do reality. Naplno si užívám, že jsem doma s rodinou a že jsme všichni zdraví. To je nejdůležitější.
Porod jste těsně před prvním utkáním stihl, ale pak už to bylo složitější, že?
Moje paní byla od začátku tou největší oporou. Zvládala to úžasně a jen díky ní jsem se mohl soustředit na hokej a dát tomu maximum. Když byla možnost alespoň na otočku přijet, vyrazil jsem do Plzně, abych byl s holkama. Teď se snažím být doma oporou já a doufám, že paní by vám potvrdila, že to tak je. Ty měsíce předtím, když byla těhotná, jsem přemýšlel, jaké to bude být tátou. Ale představy a realita jsou odlišná věc. Jsou to úžasné pocity.
K tomu jste se stal světovým šampionem, navíc doma v Česku.
Nikdy jsem moc nepřemýšlel nad tím, jestli se mi něco takového může podařit. Zažil jsem turnaje, na kterých jsem si říkal, že by to mohlo vyjít. Ale měřítko úspěchu je vždycky čtvrtfinále. Vím to z vlastní zkušenosti. Na mistrovství jsem byl ve chvíli, kdy se nám moc nedařilo, ale dostali jsme se do semifinále a všichni to hodnotili kladně. A zažil jsem i turnaj, kdy jsme vyhráli základní skupinu a po čtvrtfinále jeli domů. Je to o tom klíčovém utkání.
Ten jste zvládli, silný tým USA přetlačili 1:0. Pak jste začal věřit, že můžete dojít až na vrchol?
Asi ano. Hráli jsme doma, tým byl nabitý, fanoušci neuvěřitelní. Zní to jako klišé, ale parta byla skvělá. Měli jsme úžasnou chemii. Když někdo vypadl, zastoupil ho druhý. Když přijel někdo nový z NHL, nikdo se neurazil, že vypadl ze sestavy. Šlapali jsme do toho všichni pořád společně a myslím, že na tom ledě to bylo cítit.
Fanoušci vám dodávali další energii, nebo bylo spíš svazující hrát před domácím publikem?
Hodně lidí si myslelo, že nás to svazovat bude, i v kabině jsme se o tom bavili. Ale dostali jsme se do stavu, že nám to jen a jen pomáhalo. Lidi nás dokázali nakopnout. Ani si nepamatuji, že bych si řekl: Jsem unavený. I když jdete na led sedmý nebo desátý zápas, ta energie je díky fanouškům stále neuvěřitelná.
V NHL jste nyní bez smlouvy. Může vám titul mistra světa v jednání pomoci?
Zatím se nikdo neozývá. A ani o tom teď moc nepřemýšlím. Nevím, zda mi zlatá medaile může v něčem pomoci. Loni jsem byl nejlepším střelcem mistrovství světa, ale to vám v NHL příliš nepomůže. Jsou to dvě odlišné věci. Uvidíme, jak to dopadne. Já doufám, že se někdo ozve a šanci v NHL mi ještě dá.
Ukážete zlatou medaili i fanouškům v Plzni?
Něco se chystá. Řešíme, kde a kdy se bude pohár pro mistry po republice pohybovat, ty termíny se dolaďují. My kluci z Plzně určitě něco vymyslíme a fanoušci se mají na co těšit!
