596. Tolik zápasů v extralize odehrál plzeňský rodák, který nyní válí za Hradec Králové, bez jediného přerušení! Dosavadní rekordman, někdejší zlínský útočník Petr Leška, dosáhl mety 593. Lev může sérii ještě protáhnout, o tomto víkend rozehrál s Mountfieldem čtvrtfinále play off.
„Nikdy se naštěstí nestalo nic, že bych nemohl nastoupit a musel zápas vynechat. I když musím přiznat, že párkát to na hraně bylo,“ svěřil se v rozhovoru pro MF DNES jednatřicetiletý Lev, který hrál extraligu kromě Plzně a Hradce Králové také ve Vítkovicích a brněnské Kometě.
Kdy bylo nejhůř a hrozilo, že v sestavě nebudete?
Měl jsem třeba zlomenou čelist ve Vítkovicích a také natržené ucho, u čehož bylo přes čtyřicet stehů a otřes mozku. Vždycky se to ale sešlo v takové hluché části sezony nebo před ní, takže jsem se vždycky stačil dát dohromady.
Rekord jste překonal v domácím utkání proti Litvínovu. Před ním, při rozbruslení, vás ale prý nepříjemně trefil puk do stehna po střele spoluhráče Blaina. Nezatrnulo vám?
Jeremymu asi mu volal Petr Leška a chtěl mě zastavit. (smích) Příjemné to nebylo, ale hrát s tím šlo.
Před tímto duelem vám vedení klubu a také otec s dcerou předali dres s rekordním číslem 594, po jeho skončení zase byla velká sláva proto, že jste získali Prezidentský pohár pro vítěze základní části. Vyšlo to pěkně, že?
Souhlasím, krásně se to všechno sešlo. Být s týmem někde dole, asi by to nebylo takové. Hezká sezona, navíc asi i trochu symbolika, protože to je přesně deset let, co série začala. Deset let je kus života, něco jsem během nich prožil, párkrát jsem se stěhoval, poznal hodně nových lidí. Přitom série stále pokračovala a doufám, že bude pokračovat i dál.
Další dílky jste přidal v posledních kolech základní části ve Vítkovicích a proti Českým Budějovicím. A co dál, třeba pokračovat až k titulu? Letošní sezonu máte s Hradcem rozehranou parádně.
Nechci nic zakřiknout a přivolávat, ale před deseti lety to v Plzni byla sezona, v níž jsme získali titul.
Když se rekordní meta blížila, cítil jste větší tlak? Soustředil jste se na to, aby vám nic nezabránilo jít do utkání?
Trochu ano. I okolí jsem zakazoval o tom rekordu mluvit. Musím přiznat, že jsem se i posledních pár dnů hlídal víc než normálně. Nechtěl jsem moc chodit mezi lidi, covid se sice kvůli válce vytratil, ale stále tady asi ještě zbytky jsou.
Více než polovinu z té rekordní mety jste nasbíral v rodné Plzni, kde jste strávil devět extraligových sezon. Jsou zápasy proti mateřskému klubu stále speciální?
Já už zápasy proti Plzni tak prestižně neberu, vždyť jsem pryč pět let. To možná mladší kluci, kteří tam s námi vyrůstali a pamatují si mě. Ale musím říci, že Hradec před mým příchodem nevyhrál v Plzni snad čtyři roky. A za ty dva roky, co hraji za Mountfield, už jsem v Plzni zažil výhru na nájezdy i dvě tříbodové.
Věříte si s hradeckým týmem i do play off?
Já si myslím, že ano. Umíme přitvrdit, umíme se soupeři dostat pod kůži. Před sezonou jsme byli tak trochu ve stínu, mluvilo se o jiných klubech. My jsme ale věřili, že to může být dobré. Že máme dobrou obranu, že nám budou chytat gólmani, že máme čtyři velmi vyrovnané útoky. Tak vyrovnané v lize nikdo nemá.
