Jan Sladký zvaný Kozina se narodil 10. září 1652 v Újezdu u Domažlic na statku u Rosochů – letos jsme si tedy připomněli 370. výročí jeho narození. Jméno Kozina dostal podle statku Kozinec, kde bydlel. Na sklonku 17. století se postavil do čela posledního, největšího povstání Chodů za jejich starobylá práva.
K povinnostem Chodů, obývajících 11 vesnic v okolí Domažlic, patřilo hlídat hraniční lesy a v případě bojů chránit české země před vpádem nepřátel přes Šumavu. Zároveň střežili dvě důležité obchodní stezky z Bavor do Čech. Měli doprovázet cizí obchodníky na celní stanici v Domažlicích, což se nazývalo „klejtování“, a toto nabývalo slavnostního rázu, ubíral-li se tudy královský průvod. Za to obdrželi určitá privilegia, zejména právo vlastnit majetek a nechodit na robotu. Již od 16. století však byli více či méně na těchto právech kráceni, což vedlo k několika povstáním.
Jan Sladký Kozina byl popraven 28. listopadu 1695 v Plzni. Chodové byli stejně jako celé české země zbaveni robotní povinnosti až roku 1848. Věta o božím súdě není v dobových písemnostech zaznamenána. Kdyby tehdy skutečně k něčemu takovému došlo, bylo by to uvedeno v úřední zprávě místodržícím o popravě. První písemná zmínka o této větě pochází až z r. 1799.
V areálu Plzeňského pivovaru Prazdroj je pamětní deskou označeno místo poblíž hlavní brány, kde Jan Sladký těsně před svou popravou oběšením odpočíval, a křižovatce před pivovarem se dodnes říká „U Jána“. A právě u pamětní desky Jana Sladkého Koziny si 26. listopadu v 10:30 připomenou účastníci vzpomínkové akce výročí jeho popravy. Vzpomínkový akt pořádají KČP (Klub českého pohraničí) v Plzni, Domažličtí Chodové a Obec baráčníků Plzeň 1.
