Významného plzeňského rodáka si připomnělo společně s radní města Plzně pro oblast kultur Eliškou Bartákovou vedení třetího městského obvodu – starosta David Procházka, 1. místostarosta Pavel Šrámek, místostarostové Ondřej Ženíšek a Ladislav Nový, a tým úředníků ÚMO Plzeň 3. Jeho památku uctili položením květin u umělcovy busty v Horníčkově zahradě.
Radní Eliška Bartáková velmi výstižně shrnula Horníčkův život i jeho účinkování na prknech, která znamenají svět. „Zejména bych chtěla vyzdvihnout jeho spojení se dvěma dalšími významnými osobnostmi české divadelní scény. Tím prvním byl Jan Werich, jehož partnerem se stal Horníček v Divadle ABC, a druhou dvojici pak vytvořil s Milošem Kopeckým,“ připomněla radní Eliška Bartáková.
Miroslav Horníček působil mimo jiné také v Hudebním divadle v Karlíně a záhy i Divadle Semafor. Obrovskou popularitu mu pak vynesl televizní projekt Hovory H. „Jsem velmi rád, že se zde sešla i celá řada našich úředníků, a proto bych chtěl vzpomenout na Horníčkův desetidílný seriál Byli jednou dva písaři, který vlastně o bývalých úřednících velmi vtipně pojednával,“ odlehčil vzpomínkový akt starosta David Procházka.
Miroslav Horníček byl diváky a posluchači milován zejména pro svůj nezaměnitelný laskavý a inteligentní humor. K divadlu se dostal na plzeňské reálce na Mikulášském náměstí, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování gymnázia byl krátce zaměstnán jako technická síla ve Škodovce, posléze se stal úředníkem v plzeňské Městské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy. Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC s nímž hrál šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři. Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým, ale už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i Divadla Semafor. Působil i v Městských divadlech pražských. Velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu, kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy diváků kladené z hlediště a tak neformálně besedoval s publikem.
Televizním divákům je znám například z filmu Kam čert nemůže, z detektivky Smrt za oponou či ze seriálu Byli jednou dva písaři. Velmi populární byl také televizní projekt Hovory H. Scéna byla jednoduchá. Uprostřed publika byl stolek, u kterého seděl nad lahví červeného vína Horníček se svým hostem. Promlouval s takovými osobnostmi, jako byli mimo jiné Jan Werich, Jan Pivec, Jiří Sovák, Július Satinský a Milan Lasica. Do svých rozhovorů vkládal inteligentní humor, který oslovuje mnohé diváky i dnes.
Horníček vydal i řadu knih. Jako prvotina mu vyšla kniha Dobře utajené housle, potom Javorové listy. V sedmdesátých letech vyšly jeho knihy Hovory, Listy z Provence, kde vyjadřuje lásku k Francii, Jablko je vinno a Chvála pohybu. V dalších letech pak Julius a Albert, Klaunovy rozpravy, Hovory s Janem Werichem, Chvalozpěvy, Saze na hrušce a povídky Pětatřicet skvělých průvanů nebo S paní ve spaní. Některé z těchto knih vyšly i ve zvukové formě, jednalo se o autorská čtení či autorské dramatizace zaznamenané na gramofonových deskách firmy Supraphon.
Napsal také řadu divadelních her, například: Tvrďák aneb Albert, Julius a tma, Rozhodně nesprávné okno, Dva muži v šachu, Tři Alberti a slečna Matylda, Můj strýček kauboj aneb Rodeo, Slaměný klobouk, Setkání s Veronikou (pro plzeňskou herečku Moniku Švábovou, s níž ve hře účinkoval) nebo Muž jménem Juan.
Miroslav Horníček zemřel 15. února 2003 v Liberci.
