Tradiční politické strany přicházejí s tradičními sliby, levicové či extrémistické, se sliby více populistickými. Velmi zjednodušeně lze říci, že pravicové strany typicky kladou větší důraz na menší zásah státu do života občanů, štíhlejší stát a tradiční rodinu, levicové a populistické strany sází na jednoduché, snadno pochopitelné sliby o suverénním protibruselském českém národě (to rázem neplatí, když jde o čerpání evropských dotací), kde bez ohledu na přínosy, mají všichni právo mít se líp.
Plnění politických slibů není lehká disciplína. Než proběhne předvolební kampaň, samotné volby, povolební vyjednávání, ustavení vlády, uběhnou od vyřčení předvolebního slibu měsíce, někdy i více jak rok. Dnešní svět je rychlý a dynamický a zejména poslední tři roky nám ukázaly, že v tomto světě nemůže být úspěšný ten, kdo se nedokáže rychle přizpůsobit nové situaci.
A jak jsme na to u nás s flexibilitou plnění volebních slibů? Je potřeba si přiznat, že politická pružnost nám moc nejde. Vidět je to dobře na několika situacích z minulých let. Zrušení superhrubé mzdy a snížení daňového zatížení občanů prohlasované hnutím ANO a ODS by byl zcela jistě dobrý počin, pokud by se nestal v prosinci roku 2020, kdy svět zmítala pandemie COVID-19 a vláda musela desítkami miliard korun kompenzovat lockdownové uzavírky. Zatímco ODS si za to mohla maximálně „odfajkovat“ jeden splněný předvolební slib z volebního letáku, ten, kdo z tohoto kroku fakticky profitoval, bylo politické hnutí ANO, neboť jeho voličům astronomický růst státního dluhu nevadí. Současný ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) by dnes jistě přivítal o 100 miliard bohatší rozpočet, hlavně v situaci, která je z pohledu stavu veřejných financí výrazně horší než v roce 2020. Zvýšení daňového zatížení, kterému by pravicoví voliči za současného zeštíhlení státní byrokracie určitě zatleskali, ale zatím brání předvolební slib z voleb roku 2021 o nezvyšování daní.
Naopak vláda se rychle shodla a prosadila předvolební slib posledních parlamentních voleb - zrušení elektronické evidenci tržeb (EET). Kdysi mnohými podnikateli, ale i širokou veřejností, silně kritizovaný systém evidence tržeb pochopitelně nepřinesl do státní kasy Andrejem Babišem slibovaných 18 miliard korun, a ani neudělal z Čechů „účtenkové milionáře“. Zrušení EET ovšem není dobrým signálem směrem k podnikatelům ani zákazníkům. V době energetické krize s největší inflací za posledních třicet let, je rušení EET zcela nedůležitým tématem. Krom toho EET zejména v gastronomii narovnalo léta trpěné a pokřivené podnikatelské prostředí. Porozumění vláda nenajde ani u zákazníků, kteří si již zvykli, že nárok na účtenku za zakoupené zboží mají právě díky EET. Škoda! Bude zajímavé sledovat, zda někdo v příštích parlamentních volbách v roce 2025 nevytáhne znovuzavedením EET jako své volební eso. Bylo by to sice stejně zbytečné jako jeho aktuální rušení, ale v české politice určitě nikoliv nepravděpodobné.
Autor: Pavel Šindelář, bývalý primátor města Plzně
PR článek