Samici našel v sobotu 15. října Milan Spurný z Prašného Újezda na Rokycansku – vyčerpanou, poraněnou a neschopnou letu. Společně s kamarádem Pavlem Houdou zavolali ochránce zvířat a pomohli ji v nepřístupné rokli nad Berounkou dohledat.
„Z místa odchytu jsme jeli rovnou do Plzně na veterinární kliniku, kde našeho největšího dravce vyšetřil Martin Hola, diagnostikoval rozsah poranění a stanovil medikaci a léčbu,“ vysvětlil šéf Záchranné stanice živočichů (ZSŽ) Plzeň Karel Makoň.
Následně byla orlice převezena do menší voliéry na plzeňskou stanici, kde se po dohodě s kolegou Pavlem Moulisem (ZSŽ Rokycany) měla léčit. Orlice byla klidná, zbytečně se nepohybovala a po 24 hodinách bylo patrné, že ji prudké pohyby limitují, zatěžují a bolí. „Po konzultaci s veterinářem jsme tedy upravili léky proti bolesti a čekali, co se bude dít dál,“ pokračuje Makoň.
Orli jsou podle něj všeobecně velice ostražitá, nevěřící a opatrná zvířata. Změna prostředí, bolest a manipulace s nimi má téměř vždy za následek, že i několik dní v zajetí nepřijímají potravu a hladoví. „Snažili jsme se proto s orlicí co nejméně manipulovat a nabízet jí pro ni atraktivní potravu. Živý kapr, živý pstruh duhový, žebra ze srny, čerstvé maso, cetlované, čerstvě zabité, mršinu, vnitřnosti, svalovinu. Nic, nic a vše marné. Až 19. října, tedy po pěti dnech, samice orla mořského ve voliéře seskočila z bidla, zalapala po dechu, roztáhla křídla a po pár minutách uhynula,“ popsal průběh léčení bez šťastného konce šéf plzeňské ZSŽ.
Pitva uhynulé orlice následně potvrdila rozsáhlá vnitřní poranění a úhyn zvířete v důsledku kritického zdravotního stavu a dlouhodobého hladovění. Podle Makoně úhynu nešlo zabránit. „Orel zkrátka stejně jako všechna divoká zvířata neřekne, co se mu stalo a co ho bolí," doplnil.
"V případě nálezu poraněného volně žijícího zvířete použijte aplikaci Zvíře v nouzi a informujte o svém nálezu místně příslušnou záchrannou stanici živočichů,“ poradil na závěr Karel Makoň.