Plzeňský kraj reprezentovalo na Olomoucku 257 mladých sportovců, celkem se na této velkolepé akci poměřilo ve dvaceti sportovních odvětvích více než tři a půl tisíce talentů. Řehula má mladým co předat, vždyť jako triatlonový závodník a později trenér léta žil v Austrálii, působil také u jihokorejského národního týmu. A posledních šest let šéfuje Triatlonové akademii v Plzni, která vychovává nadějné závodníky pro boj s nejlepšími.
Jak moc jsou zkušenosti z takové akce pro děti cenné?
Tím, že má celá akce šablonu olympiády, musí si všichni účastníci zvykat na veškeré procedury, které se jí týkají. Je to velký svátek sportu a jsem moc rád, že taková možnost porovnání svých kvalit pro mladé sportovce existuje.
Jaký je váš osobní vztah k Plzeňskému kraji? Jste sice rodák z Chebu, ale v Plzni jste prožil významnou část svého života, že?
Přesně tak. V Plzni jsem začal chodit už na základní školu a pobýval jsem zde až do vysoké školy. Pár let nato jsem se začal profesionálně živit triatlonem. Díky tomu jsem šel i do světa, žil jsem v Austrálii a ve Švýcarsku. S Plzní mám ale co se týče České republiky rozhodně nejsilnější pouto.
Triatlon letos na Olympiádě dětí a mládeže nebyl. Navštívil jste i jiné sporty?
Bohužel jsem se musel brzy pracovně vracet zpět do Plzně, bedlivě jsem vše sledoval alespoň z médií. Je ovšem velká škoda, že se mezi sporty nedostal tak krásný sport jako triatlon.
Vidíte už nyní v českém triatlonovém prostředí nadějné mladíky?
Momentálně disponujeme celou řadou nadějných juniorů. Například Radim Grebík, který zvítězil v celém seriálu Evropského poháru juniorů, patří mezi jedny z největších nadějí. Na něj bychom mohli v budoucnu sázet a věřím, že by se mohl dostat i na olympijské hry.
Váš bronz z roku 2000 je zatím poslední medailový úspěch české triatlonové reprezentace na vrcholné akci. Co je tedy potřeba změnit?
Myslím si, že celá podstata tréninku v triatlonu je zejména o týmovém pojetí. To znamená pravidelné tréninky v kvalitních profesionálních skupinách, což zde trochu chybí. I díky této cestě, kdy jsem se vydal za moře a trénoval zde s nejlepšími triatlonisty na světě, jsem dosáhl úspěchu.
Část svého života jste prožil v Austrálii. Můžete srovnat tamní podmínky s našimi?
Austrálie je co se sportovní medicíny týče z historického hlediska na naprosto špičkové úrovni. Jednu dobu byla dokonce světový lídr ve sportovní vědě. Jako v jedné z prvních zemí se zde začalo implementovat s přípravou sportovců ze všech různých odvětví. Od fyzioterapeuta, přes silového trenéra, až po psychologa. To odstartovalo už po olympijských hrách v Moskvě a dlouho měli na celý svět náskok. Po roce 2000 se celého jejich programu chytili i ostatní státy světa a najednou už nebyla otázka, kdo to má, ale kdo to má kvalitnější. Sport je v Austrálii na velké úrovni, což jsem si velmi užíval. Po ukončení kariéry jsem dokonce vedl tamní triatlonovou reprezentaci juniorů. Rovněž jsem koučoval dvojici dospělých reprezentantů na olympiádě v Londýně, kde má svěřenkyně Erin Denshamová skončila třetí.
