V rozhovorech jste říkal, že koronavirové období bylo hodně stresující. Už se to tedy uklidnilo? Nerad bych vše vztahoval pouze na sebe. Myslím si, že celkově pro lidi to bylo hodně stresující období. Od expertů jsme věděli s jistotou jen jedinou věc. Že toho moc nevíme. Proč v jedné zemi se virus chová nějakým způsobem a u nás zase jinak. Na někoho tato nemoc působí tak, že nemá příznaky a někoho postihne hodně. Viděli jsme na příkladu Itálie, nebo Německa co se může stát, když se nezachytí její prvotní nástup. Všichni říkali, že za 14 dní to bude u nás jako v Itálii. Pro mě jako hejtmana byla situace o to vážnější, že v nouzovém režimu jsem musel rozhodovat o mnohých věcech sám. Je to obrovská zodpovědnost. Předtím jsem nic podobného nezažil, byla to ohromná zkouška. A už bych to zažít ani nechtěl. A řeknu ještě jednu věc.
Povídejte.. Abychom zbytečně nevyvolávali paniku, tak jsme moc nemluvili o tom, co se děje hned za hranicemi v Německu. Ale tam v jednom domově seniorů zemřelo 25 lidí, v dalším, které bylo blíž k hranicím, podlehlo koronaviru 12 lidí za 14 dní. To, že kousek za hranicemi měla infekce tak fatální následky, a tady se nám vše podařilo udržet pod kontrolou, to považuji za malý zázrak.
Kdy vám bylo nejhůře? Když jsme věděli, že už tu první nemocní jsou a my neměli ochranné pomůcky. Potřebovali jsme je akutně do domovů seniorů, do nemocnic. V té chvíli vlastně nevíte, co máte dělat. Začaly se šít roušky, ale podvědomě cítíte,, že to je jen placebo, že ušitá rouška neochrání jako respirátor.
Epidemiolog Roman Prymula říkal, že spal třeba 2-3 hodiny denně. Měl jste to podobně? Já to mám jinak. Když jsem ve stresu, tak usnu dobře, ale probouzím se třeba v půl 3. Prostě jsem se v noci budil. Když jsme pak ve velkém začali s distribucí zdravotních pomůcek, tak už jsem spal normálně. Ale pár dnů jsem také spal jen ty dvě nebo tři hodiny.
Poté, co se situace trochu uklidnila, jste oznámil svůj odchod z ČSSD. Ulevilo se vám? Neřekl bych, že ulevilo. Považoval jsem jen za důležité vyjasnit si vztahy se sociální demokracií. Bylo evidentní už rok, rok a půl, že nějaké útoky na mě jsou, že nejsem kompatibilní s myšlením krajských stranických funkcionářů . Je dobře, že se vše vyjasnilo a každý půjde svou cestou.
V kontextu toho, překvapily vás vůbec útoky na vaši osobu nebo jste to vlastně tak trochu čekal? Když přejdete z podnikatelského do politického světa, tak vás vždycky něco překvapí. Je to, jako když jdete z botanické do zoologické zahrady. Překvapilo mě to ale i v dobrém. Uvědomil jsem si, že když děláte skoro čtyři roky něco, tak jeden atak nic nemůže. Bylo mnoho lidí, kteří se ke mně v té době přidali. Najednou mi psali cizí lidé a začali mě podporovat. Možná si i říkám, že to tak mělo být, že se krásně odhalily charaktery. Zjistíte, u koho je to přetvářka a u koho ne. I do budoucna je to pro mě ponaučení, méně koukat po značkách a více po lidech, kteří vám názorově konvenují. Kdyby nebyl koronavirus, bylo by načasování s vaším odchodem stejné? Moje rozhodnutí akcelerovalo. Jste v situaci, kdy očekáváte, že vám někdo zavolá a řekne: „Nepotřebuješ pomoci, jak ti je?“, případně: „Hele, jak to bylo, tady někdo spekuluje.“ Místo toho přijde takový útok. Ale už se k tomu nechci vracet, je to za námi a dnes přeju sociální demokracii úspěch.
Takže by vaše oznámení o odchodu přišlo, ale až déle? Ano, přesně tak.
Jak dlouho ve vás zrála úvaha odejít? Není to nějaká dlouhá doba. Je to otázka posledního měsíce, dvou, kdy se člověk rozhodl, že už to takhle nejde. Předtím jsem bral různé výtky na mou osobu jen jako normální pnutí ve stranách, s tím že si to musím odtrpět.
Je něco, co byste zpětně udělal jinak? Už jsem to trochu naznačil. Kdybych šel do voleb, do takové zásadní mise, tak bych si dobře vybíral tým, za který bych kandidoval. Je problém, když polovina táhne, a polovina jen čeká, kdy se vám dostane do cesty kámen, a vy zakopnete. Je to ponaučení pro příště.
Pořád platí, že 8. června na zasedání zastupitelstva kraje nabídnete svoji funkci? Ano, řekl jsem to. Jsem schopen a rád dokončím svůj mandát, nic nevzdávám. Nemáme se za co stydět. Na druhou stranu chápu, že se rozdaly politické karty jinak. Považuji za korektní k občanům a zastupitelům tohle říci.
Máte nějaké signály, zda zůstanete ve funkci nebo ne? Nemám, ale obě varianty mají podle mě stejně vysokou pravděpodobnost.
Jak byste shrnul ty necelé čtyři roky, co jste hejtmanem? Jak moc se iluze lišily od reality? Byl jsem 35 let ve fabrice a mrzelo mě, že se říká, že se v politice nedá nic změnit, že vždy stojí nějací lidé v pozadí. Mým hlavním cílem bylo ukázat, že se může udělat parta, která dokáže, že jí jde o veřejný zájem. Už třeba náš spor s dodavatelem dopravních služeb, ve kterém se nám podařilo vymoci nazpět skoro 270 milionů korun, to byl velký počin. Dále třeba zachráněná miliarda na vlaky na trať Horažďovice – Plzeň. Ty peníze jsme získali přes odpor našeho ministerstva dopravy z Bruselu. V celém kraji začnou jezdit nové autobusy. V žádném jiném kraji nebude takhle revoluční změna v dopravě. Také se dokončil tendr na velmi důležitý západní obchvat. Dali jsme třikrát víc peněz na kulturu, na sport a ještě máme 1,6 miliardy rezervu. Teď se jasně ukazuje, jak je dobré, když myslíte na zadní kolečka. Abych byl upřímný, tu rezervu tvořili i moji předchůdci, takže to není jen zásluha mého vedení kraje. Je to jako v domácnosti. Maximálně si můžete vzít jednu hypotéku, ale nic víc. Ať skončím, jak skončím, půjdu se vztyčenou hlavou. Je tu za námi pořádný zářez. Kraj se změnil.
Koronavirus tedy nezpůsobí žádné velké škrty? V Plzeňském kraji ne, máme tu zmíněnou finanční rezervu. Všechny naše investice udržíme, protože chceme podporovat především zaměstnanost v kraji. My jsme dobře poučeni krizí po roce 2008. Strašení, že bude hůř a že musíme šetřit se tehdy nevyplatilo. Ti, kteří začali naopak v krizi investovat, na tom byli lépe. Teď už tu chybu nesmíme opakovat. Já jsem ale optimista a věřím, že ve druhé polovině příštího roku už budeme žít relativně normální životy, a s tím bude souviset i normální chod ekonomiky.
