Není sporu, že dva opoziční demokratické bloky vyhrály parlamentní volby. Buďme upřímní, nestalo se tak díky skvělému volebnímu programu, stalo se tak díky Andreji Babišovi. Nenávist vůči němu svedla dohromady politické strany, které by se z jiných důvodů těžko daly dohromady. Utrpěné křivdy a nevyřízené účty z minulosti v tomto případě nezahladil čas, zahladil je Andrej Babiš.
Je bez diskuse, že součástí koalice jsou zkušení politici a osobnosti, za kterými jsou roky práce. Bez diskuse je ale i to, že v jejích řadách jsou nezkušení politici a politici druhé kategorie. Nejen v české politice to není nic ojedinělého. Utvrzovat se v tom můžeme dnes a denně a nezáleží na tom, zda jde o pravici, střed nebo levici. Důležité však je, abychom si to přiznali, a především abychom podle toho jednali. Není možné, aby se takoví lidé stávali ministry nebo obsazovali důležité vládní posty.
Tím se dostávám k první lži do kapsy, kterou je podpora kandidáta pirátů na ministra zahraničí. Není tajemstvím, že kritéria Jana Lipavského na šéfa resortu nejsou ani na úrovni sekretářky na ministerstvu zahraničí, která musí mít vysokoškolský titul a ovládat dva světové jazyky. Podporovat takového kandidáta na šéfa české diplomacie je chybné a krátkozraké. Výstižně to napsal Jiří Paroubek v komentáři pro Lidové noviny: „Bakalář Lipavský ve mně také nevyvolává nadšení.“
Je navíc více než směšné, jak se nyní pan Lipavský snaží změnit veřejné mínění o své osobě a protiizraelských názorech. Mnohem větší výpovědní hodnotu než jeho nedávná a účelová návštěva izraelské ambasády s oslavou chanuky ale mají dlouhodobé postoje z doby nedávné, kdy piráti ještě nebyli závislí na veřejném mínění, a kdy připomínali spíše anarchistickou buňku. Pokud piráti do té doby nebyli proizraelští, nemůže jim nyní jejich zastírací manévry věřit snad nikdo soudný.
Bohužel žijeme v době, kdy úspěch politiků nebo politických stran ve volbách rozhoduje jejich „PR“, nikoliv práce, kterou odvedli nebo odvádí. Stejně tomu je i v případě odbornosti, která je v mnohých případech vykoupena politickými trafikami a nominacemi. Možná to úplně neplatí v komunální politice, starosta malé obce těžko bude předstírat dobrou práci, v té celostátní ale víceméně ano.
Je moderní vést ploché řeči o demokracii, o havlovských a masarykovských ideálech, ale pro jejich skutečné naplnění fakticky nedělat nic. Řekněme si to otevřeně, položit kytici na Národní třídě a vyfotit se u toho, prostě nestačí. Bohužel přesně takový dojem ale na mě dělají proslovy Markéty Pekarové Adamové nebo Víta Rakušana, které jsou často plné plochých řečí a líbivých frází. Vůbec bych jim nevyčítal, že v každém z nich osočí komunisty za jejich neoddiskutovatelné zločiny. Ve chvíli, kdy jsou ale i v jejich řadách lidé, kteří se komunistů neštítí, působí to minimálně zvláštně až falešně.
Stačí zmínit Mikuláše Beka, neúspěšného kandidáta na členství v KSČ, dnes senátora za hnutí STAN a kandidáta na ministra pro evropské záležitosti. Vzpomeňme si i na Miroslava Kalouska, který se ještě coby šéf KDU-ČSL vyslovil pro vládu s ČSSD tolerovanou KSČM. Je to druhý z případů lhaní si do vlastní kapsy.
Nová vláda Petra Fialy má mou plnou podporu v cestě za svým cílem: vyvést zemi z krize, změnit politické klima ve společnosti a nastolit tolik potřebné reformy. Pokud má ale uspět, musí ve svém případě zvolit ještě přísnější metr, než který zvolila u Andreje Babiše. Zkrátka, nesmí si lhát do vlastní kapsy. V opačném případě nemůže získat důvěru občanů a nemůže uspět. To by byla nejen promarněná příležitost, ale i smutná zpráva pro Českou republiku.
Autor: Radek Novák, podnikatel a majitel mediální společnosti Euronova Group
