Novinkou je to, že divák teď neslyší nic navíc. "A to je právě to kouzlo, že vám tam nic nechybí. Elektroakustický dozvuk je prodloužení nebo zkrácení dozvuku. Když ho prodloužíte, což potřebujete pro operu, tak máte pocit, že jste v takovém hrnci a že jste účastníci zvuku a děje," uvedl. Dozvuk podle Otavy ovlivňuje i vizuální pohled a vnímání vzdálených míst na jevišti. "Když slyšíte tu akustiku blíž a rozumíte jí, tak máte pocit, že jste účastníkem děje," dodal.
Podle Otavy není žádné divadlo ideální v přirozené akustice, zejména pro všech pět žánrů DJKT. Činohra potřebuje krátký dozvuk, opera dlouhý. "Z orchestru vychází zvuk, který chytne mikrofon, a s ním ještě zpívaný zvuk z jeviště. Smíchá to a pošle do hlediště, odtud se chytne dozvuk a vrací se to zpět na jeviště. A herec a zpěvák má najednou pocit, že má nad zvukem sebekontrolu. Pokud ji nemá, tak nemůže podat komfortní výkon," řekl. Do zvuku se díky novému systému začleňuje i to, jak diváci dýchají a tleskají. "Umíme hlediště akusticky rozšířit, zúžit jako katedrálu anebo udělat tam kopuli. Řeknu zvukaři: udělej mi z toho Smetanovu síň, a najednou stěny ožívají, beton a dřevo rezonují a máte pocit, že jste tam a ještě tomu rozumíte," řekl ředitel.
Komplexní systém elektroakustického umělého dozvuku Ambiance francouzské značky L-Acoustics stál 16,5 milionu korun a městské divadlo ho po dohodě se zřizovatelem zaplatilo z vlastních zdrojů. "Neustále se to učíme, pracujeme na tom pod dozorem firmy, protože je to velmi sofistikované zařízení," uvedl Otava. Podle ředitele je nutné trénovat komunikaci zvukař - dirigent, dirigent - orchestr, dirigent - sólisté, dirigent - sbormistr. Stačí mluvit a zpívat normálně, nezesilovat, nekřičet a zvukaři si to přizpůsobí.
Podle Otavy si někteří diváci nového dozvuku hodně všímají a říkají, že je to úžasné. "A někteří si toho nevšimnou, ale o to v podstatě jde. Nikdo už nám teď neříká, že špatně slyší, a to je podstatné," řekl ředitel. Předtím měla podle Otavy třeba opera špatný zvuk, "utěsněný", i když zpěvákům bylo dobře rozumět. "Jde o balanc mezi orchestrem, pěvcem a sborem. A v činohře může jít herec 28 metrů do hloubky jeviště a mluví jako na forbíně, může být otočený, může odcházet a ten zvuk odchází s ním, ale pořád tomu rozumíte. Zatímco kdybychom dozvuk vypnuli, tak to neslyšíte," dodal.
čtk
