"Jezdíme dvakrát týdně a myslím si, že je to v dnešní době dost dobrá vzpruha. Spousta lidí má radost. Děti koně hladí. Dospělí říkají, že mají hned lepší náladu," řekla formanka Jana Šůsová, která převzala otěže po svém otci Janovi v roce 2006.Ještě v březnu bylo centrum prázdné, teď už je to veselejší. "Lidí tu už je opravdu o hodně víc. Jedeme i dneska, i když strašně fouká. Dala jsem si cihlu do kabátu a pevně se držím opratí," uvedla. Kde je volno, povoz na 20 minut zastaví a pak jede dál. "Před chvilkou jsme vezli chlapečka na šejtroku (sedadlo kočího před korbou) a říkal mi: A víš, jak se s tím jezdí? Já bych ti to ukázal, ale ono by ti to mohlo odjet," dodala.
Před pandemií povoz vozil až 25 klasických padesátilitrových sudů, každý den do dvou hospod. Směřoval i do vzdálenějších čtvrtí jako Doubravka a Doudlevce. "Nedávno se nějaký pán divil, proč nevozíme pivo. Řekla jsme mu, že u nás máme zavřené hospody," uvedla. Šůsová dnes jezdila s koňmi Benem a Barnou, doma má Bajku a ve výcviku mladého Breta. Vyjíždí po 08:00 z okrajové části Újezd pět kilometrů do Prazdroje, pak jednotky kilometrů po městě a domů se vrací kolem 14:00. Neví o jiném pivovaru v ČR, který by rozvážel pivo povozem.
Prazdroj vozíval pivo do hospod výhradně na koňských povozech od založení v roce 1842 do roku 1913, kdy koupil první nákladní auta. Na delších vzdálenostech začala koně vytlačovat železnice. Po druhé světové válce do roku 1957 už měl koně pouze v areálu pivovaru. S nápadem obnovit koňský rozvoz piva po Plzni přišel před emigrací do Německa v roce 1981 bývalý sládek Ivan Hlaváček z nejznámější pivovarské rodiny. Měli jezdit dvakrát týdně do restaurace u Salzmannů, nejstarší v Plzni z roku 1637.