Jak dlouho jste tušil, že právě s Libercem nastoupíte?
Už v momentě, kdy jsem začal trénovat, tak jsem věděl, že za tři týdny bych měl být připravený. Jestli teď nebo s Kladnem, to bylo jedno. Směřovali jsme to k tomu týdnu.
Převládala před zápasem nervozita nebo pocit těšení se?
Nervozitu jsem ani moc necítil, nicméně je to pro člověka důležité být po tak dlouhé době v bráně. Jestli je to první zápas v play off, po reprezentační přestávce nebo úvodní duel v sezóně, vždy je to stejné. Člověk se musí dobře cítit, věřit v sám sebe. Pomohlo mně i celému týmu, že jsme zvládli hned na začátku zápasu ubránit přesilovou hru Liberce. Poté jsme si věřil, že ten zápas zvládnu.
Zápas pro vás osobně nezačal šťastně. Po sedmi vteřinách jste vyhodil puk do publika a inkasoval jste dvouminutový trest. Co jste si v tu chvíli říkal?
Co si tak můžete říct. Slušného asi nic. Věřil jsem klukům, oslabení jsme hráli v posledních zápasech dobře. Pak jsem si z toho dělal srandu, že jsem se chtěl rozchytat, tak jsem nám zajistil oslabení. (smích)
V zápase jste inkasoval jeden gól z dorážky..
No, to mě nemůže vypadnout tak, jak mi vypadlo. Na druhou dorážku už jsem byl pozděj a na třetí už jsem nereagoval vůbec. Byl jsem naštvaný i sám na sebe. Ale pak jsme to perfektně zvládli odehrát. Takže spokojenost.
Dá se říci, jestli jste měl v zápase nějaký klíčový zákrok, který si hned vybavíte?
Neřekl bych, že tam byl klíčový zákrok. Možná ten chycený nájezd ve druhé třetině. Ani bych neřekl, že jsem ho ale chytl, byl jsem na břichu a on už to nedokázal zvednout.
Jak je důležité, že je tým v pohodě?
Pořád je to desátý zápas. Jsme rádi, že jsme vyhráli třikrát za sebou. Ale musíte fakt chodit zápas od zápasu. Z osobního hlediska je start super. Ale v pátek je další zápas, ale určitě tu nejsem pro to, abych odchytal jeden zápas a pak zas ne. A nepřišel jsem sem prohrávat.
