Zatímco žalobce ve své závěrečné řeči uvedl, že obžalovaný spáchal svůj čin s rozmyslem a v průběhu celého líčení neshledal u mladíka náznak lítosti, obhájce se snažil poukázat na to, že Daniel Miarko už od dětství trpí duševní poruchou, která měla vliv na jeho chování v době spáchání činu.
Znalkyně z oboru psychiatrie a psychologie před soudem uvedly, že se nejednalo o útok vyšinutého a psychicky nemocného člověka. I z sms zpráv, které rozesílal svým kamarádům bezprostředně po činu bylo zřejmé, že dobře věděl, co dělá. Byl si vědom protiprávnosti svého jednání. Podle znalkyň je duševně zdravý, jedná se ale o osobnost impulzivní, vztahovačnou, egocentrickou a se sklony k dramatizaci. Jeho šance na nápravu je mírně zhoršená.
"Sexuální motivace v tomto případě nebyla, byla tam ze střeny obžalovaného jen frustrace z toho, že ztratil kamarádku. Šlo z jeho strany jen o pomstu. Připravil se na čin, jednal v úmyslu přímém. Terezu chtěl od začátku usmrtit. Polehčující okolností byl jeho nízký věk. Přitěžující okolností naopak bylo to, že jednal ze zvláště zavrženíhodné pohnutky, kterou byla pomsta," uvedl v odůvodnění rozsudku soudce.Na vraždu se student plzeňské střední školy připravil o dva dny dříve, doma si nachystal dva kuchyňské nože, uvedl v obžalobě státní zástupce. K vraždě se podle něj student rozhodl poté, co získal informaci, že jeho bývalá kamarádka má přítele. Daniel Miarko to ve výpovědi potvrdil a vyjádřil lítost.
V kritický den se podle žalobce Daniel Miarko ve škole vymluvil na bolest hlavy a odešel dřív z vyučování. Odjel do Zdemyslic, nejdříve se přesvědčil, že s dívkou v domě nikdo není, a pak na ni čekal na nádraží. Když jeho oběť přijela, vydal se s pětiminutovým odstupem za ní. V domě ji pak napadl, povalil na zem a zasadil ji nožem s šestnácticentimetrovou čepelí velkou silou čtyři bodné rány do hrudníku. Pobodal a pořezal ji na krku, uvádí obžaloba. Tři z bodných ran byly smrtící. Zasáhly srdce, srdečnici, plíce, játra a ledviny. Děvče na místě zemřelo, pachatel pak odešel. Policie ho zadržela krátce poté, když se vrátil na místo činu. Odvezla ho tam matka, které po činu napsal, že dívku zabil.
U soudu Daniel Miarko z připravených poznámek přečetl, jak se z jeho pohledu věc stala. „Choval jsem se dosti nepřiměřeně, to je ještě slabé slovo,“ řekl. Se svou pozdější obětí se znal od prvního ročníku střední školy. Chodili spolu do kina, navštěvovali se doma, trávili spolu víc času. Intimně se spolu nestýkali. Daniel Miarko se ale domníval, že byl jejich vztah na dobré cestě, nechtěl nic uspěchat. U soudu však potvrdil, že kamarádka mu řekla, že žádný intimní vztah mezi nimi nebude.
V září dívka náhle vztah ukončila, což obžalovaného zasáhlo. Pokusil se spáchat sebevraždu, když spolykal jedovaté granule na hubení krys. Léčil se na psychiatrii, přešel na jinou školu. „Nebyl jsem to já, prohlubovaly se deprese,“ řekl u soudu Daniel Miarko Přiznal, že se později rozhodl, že dívku zavraždí.
Mladík přiznal, že o svém úmyslu řekl jednomu kamarádovi. Podle médií kamaráda policie obvinila z neoznámení trestného činu. Po vraždě Daniel Miarko rodičům a několika kamarádům z mobilu napsal, že dívku zabil. „Doufám, že jí to bolelo. Když ji nebudu mít já, nebude jí mít nikdo,“ napsal mladík.
Bezprostředně po vynesení rozsudku reagovali otevřeným dopisem pro média manželé Špačkovi, rodiče zavražděné dívky. „Událost, která nás činem Daniela Miarka postihla, je pro naši rodinu natolik tragická, a tak nám změnila život, že nedokážeme reagovat jen několika větami. Zavraždění dcery nás zasáhlo a poznamenalo. Náš osud je vrahovi i těm, co jej vychovali, zcela lhostejný. Děsí nás, jak pro někoho lidský život nemá žádnou cenu. Pohled na Miarkovu rodinu a jeho kamarády u soudu byl zdrcující. Nikdo z nich neprojevil lítost nad zmařeným životem a neřekl “promiňte, je mně líto, co jsem způsobil”. To, co udělal vrah naší dceři, a jakým způsobem to udělal, je děsivé, odporné a pro nás velmi bolestivé a traumatizující. Vrah vše naplánoval, připravil a provedl zákeřným a brutálním způsobem. Dokonce po činu opakovaně tvrdil, že provedl správnou věc,“ uvedl otec zavražděné František Špaček.
„U soudu jsme viděli, jak vrah naší dcery sedí a v naprostém klidu pozoruje průběh jednání, bez sebemenších emocí, jak nyní s chladným kalkulem ze sebe dělá duševně nemocného člověka, nijak se netrápí tím, jakou fyzickou bolest způsobil Terezce, a jaké duševní utrpení způsobil nám. Zároveň z vazby dává pokyny svému advokátovi a podává stížnost na poškozené osoby, tedy na nás, zda se nedopouštíme v rámci trestního řízení trestných činů. Jeho chování přesně odpovídá tomu, jak osobu Daniela Miarka u soudu popsali slyšené znalkyně, tedy účelové jednání a taktizování není vrahovi naší dcery cizí,“ uvedl otec oběti.
