„Sto čtyři? Přijde mi to úplně neuvěřitelné,“ usmívá se Vlasta Strejcová. Každý se ptá, jaký je podle ní recept na dlouhověkost. „Úsměv. Ten nic nestojí, a přitom má takovou moc. Také je zbytečné rozčilovat se nad věcmi, které nemohu ovlivnit,“ vysvětluje paní Vlasta a druhým dechem dodává, že neméně důležitá je i životospráva a pohyb. „Nikdy jsem nekouřila ani neholdovala alkoholu,“ zdůrazňuje.
Stočtyřletá dáma se dnes neobejde bez pečovatelek, sama už se nepohybuje a má problém se sluchem. I přesto stále vyhledává společnost a vypráví, co všechno zažila. „Víte, že jsem vozila v kočárku Karla Gotta? Naše i jeho rodina bydlela na Petrohradě, tak jsme se znali. Byla jsem plnoletá, když přišel na svět,“ vzpomíná nejstarší Plzeňanka na zlatého slavíka. Ostatně k umění má sama velmi blízko, více než čtvrt století pracovala ve Svazu výtvarníků v Plzni a připravila řadu výstav, mezi výtvarníky měla také mnoho přátel.
„Kulturu jsem si zamilovala už v mládí. Vždyť v Plzni bylo hned devět biografů, také jsem ráda zpívala a chodila do divadla,“ vypráví paní Vlasta, která vychovala tři syny.
Ve svých vzpomínkách se ráda vrací ke svým rodičům. „Byli to úžasní lidé a já jsem je tak milovala. Právě oni mi představili svět umění a kultury,“ vypráví a ukazuje při tom na obrázek z vlastní dílny; stojí na něm citát: Melodie je úsměv hudby.
Sama má dnes největší radost z toho, když za ní přijdou synové. „A když se na mě někdo jen tak usměje. Každý touží po pohlazení a já jsem zjistila, že čím je člověk starší, tím je tahle touha silnější,“ přikyvuje. I proto vzkazuje mladým lidem hlavně to, aby si vážili toho, co mají. „Vždyť každý náš den je požehnání. Ať se tedy mladí mají rádi, jsou na sebe hodní a nezávidí si,“ zamýšlí se.
