"Je to obrovský úspěch, splnili jsme společný cíl. Byl to sen a teď realita. Jsem pyšný na všechny hráče i kolegy z realizačního týmu. Máme fantastickou partu,“ svěřil se Krejčí, jednapadesátiletý plzeňský rodák. Jako hráč měl pověst důrazného obránce či defenzivního záložníka. Fotbalově vyrůstal ve Viktorii, kde ho vedl i legendární kouč Josef Žaloudek. První ligu si však zahrál v dresech Zlína, Příbrami a Českých Budějovic. Teď už ale dlouho píše ještě úspěšnější trenérskou kariéru.
Dá se tenhle úspěch přirovnat k titulu s Plzní před čtyřmi lety? Řadím ho vysoko. Jsem už starší člověk, ve fotbale jsem toho prožil dost. Velké Euro, Ligu mistrů, tituly... Ať už z pozice asistenta nebo hlavního trenéra. Ale ano, titul s Plzní bych k tomu asi přirovnal. U reprezentace je práce specifická, jste spíš manažer, mužstvo skládáte. Moc si postupu vážím a užívám si to. A hlavně jsem šťastný za lidi kolem sebe, kolegy z týmu a hráče.
V posledním kvalifikačním utkání jste vyhráli v Řecku, ale pak jste museli čekat, jak za pár dnů dopadnou zbývající zápasy. Nakonec vám k prvnímu místu pomohli Řekové, kteří doma porazili Skotsko. Byly to velké nervy? Měli jsme dohráno a ve hře byly čtyři varianty, jak můžeme projít dál, třeba i z druhého místa. Já se hodně obával toho, aby vyšla aspoň jedna. Nakonec vyšly všechny, ale vítězství ve skupině je nejvíc. Kdyby nedopadla ani jedna z těch možností, tak jsme asi za kavky roku.
Věřil jste od začátku, že se o postup poperete? Při losu jsme byli až ve třetím koši. Když jsem tam tenkrát byl, Chorvaté a Řekové měli obrovské sebevědomí. K tomu překvapilo Skotsko. Měli jsme hodně vyrovnanou skupinu, vždyť všichni čtyři jsme až skoro do posledního kola hráli o postup. Ale věřil jsem, že jsme konkurenceschopní.
V čem je práce u národního týmu specifická? Práce u reprezentace není jednoduchá, za dva tři dny srazu toho moc nenacvičíte. Hráče musíte na zápas připravit především v hlavách. Správně vyhodnotit, co můžete hrát a jakou zvolit taktiku, aby hráčům seděla. Všichni bychom chtěli hrát jako Barcelona a vyhrávat čtyři pět nula. Ale když na to nemáte hráče, nemůžete je do toho stylu tlačit. To by nedopadlo dobře.
Také se na vás po některých zápasech snesla kritika za nezáživný herní projev. S ní tak úplně nesouhlasím. Vezměte si zápas ve Skotsku. Ani jsme pořádně neohrozili branku, ale v poli to byl jeden z nejvydařenějších zápasů, herně to mělo parametry. Držení míče bylo sedmdesát ku třiceti pro nás, Skotové dvakrát vystřelili a dali dva góly. Všechno se odvíjí od výsledků. Kdybychom je neměli, tak se tady teď o postupu nebavíme.
Naopak jste se pyšnili výbornou defenzivou, v deseti zápasech kvalifikace jste inkasovali jen čtyři góly. Obrana vám dělala radost? Ano. Ale práce trenéra je i v tom, aby si vyhodnotil stav a sílu kádru, s kterým pracuje. My máme mužstvo, kterému vyhovuje hra na brejky. A naopak, někdy jsme měli problémy dobývat obranný val. Máme hráče, kteří dokážou zahrát na více postech. Třeba ve zlomovém utkání v Chorvatsku, kam jsme jeli po dvou remízách a museli zabrat, šel Michal Sadílek na beka, Láďa Krejčí na stopera a Hložek do útoku. Mužstvo stojí na pevných základech kluků z ročníku 1998. Největší předností je týmovost, která dělá víc než individuální výkony. Kluci to celou dobu ukazovali. A věřím, že tenhle tým neřekl poslední slovo. Vždyť tihle kluci společně postoupili už na mistrovství Evropy do sedmnácti a do devatenácti let. A když jsme začínali, tak jsem jim hned říkal, ať zkompletují hattrick.
Do Eura ještě pár měsíců zbývá. Jak se tým může změnit? Rozbít tuhle partu je citlivé téma, chemie v kabině je důležitá. Už v průběhu kvalifikace jsme do ní začlenili mladší hráče. Mohou přijít zranění, ztráta formy. Pak je tu áčko se svým mistrovstvím Evropy, které má přednost. Alex Král je jasný, ten patří do základní sestavy áčka. O dalších se s Jardou Šilhavým bavíme. Kluci musí cítit, že mají šanci jít výš. Kdyby byl teď zdravý Adam Hložek, asi by nebyl s áčkem, ale jel s námi na rozhodující zápas do Řecka.
