V Plzeňském kraji úřad evidoval 12 359 uchazečů o zaměstnání, z toho bylo 6 605 žen. Jejich podíl na celkovém počtu nezaměstnaných tak byl 53,4 procenta. Počet nezaměstnaných žen je tedy jen drobně vyšší než počet nezaměstnaných mužů. Zaměstnavatelé nabízejí v regionu stále celkem nemalé množství pracovních pozic. „Pravdou ale je, že v menší míře jsou mezi nimi zastoupeny zkrácené pracovní úvazky. Právě tuto formu zaměstnání ženy často, v souvislosti se snahou o sladění profesního a rodinného života, preferují,“ uvádí Kateřina Beránková, mluvčí Úřadu práce České republiky.
Z hlediska evidence ÚP ČR ze strany zaměstnavatelů sice přetrvává i na Plzeňsku zájem o nové zaměstnance, převážně ale v technických a dělnických profesích. Dlouhodobá poptávka je i po kvalifikovaných řemeslnících. Konkrétně v Plzeňském regionu mají zaměstnavatelé největší zájem o zaměstnance ve strojírenství, v logistice a ve stavebnictví. Což zrovna ženské profese nejsou. A kvůli vlně ukrajinských uprchlíků, kdy Plzeňský region je jedním z těch nejvytíženějších, co do jejich počtu, někteří zaměstnavatelé začali vyžadovat znalost ukrajinštiny. Zejména u ženských pracovních pozic.
„Pozorujeme, že mnoho žen odešlo během někdejší pandemie z trhu práce, a ne všechny se dosud vrátily zpět. Mají pocit, že pro ně firmy nedělají dost. Cítí se vyhořelé, nedoceněné a někde i podhodnocené. Zaměstnavatelé mohou zlepšit situaci, zasadit se o spravedlnost a rovnost a vytvořit tak všem zaměstnancům lepší podmínky pro práci,“ říká Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup Česká republika. Na druhou stranu stále více žen pracuje na vedoucích pozicích, ale jejich kariéra a možnosti jsou ovlivněny tím, jaká jsou na ně kladena společenská očekávání, jak se k jejich práci staví legislativa, například z hlediska mateřské dovolené nebo jaké mají možnosti péče o děti.
„Být produktivní znamená více než to, jaké používáme technologie nebo odkud a jak pracujeme. Důležité je, jak se cítíme,“ apeluje Rezlerová. Podle průzkumů až osmdesát procent žen hledá zaměstnavatele, kteří podporují a uznávají potřebu větší rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Zároveň by uvítaly více flexibility, a to zejména v čase začátku a konce pracovní doby. Třicet pět procent žen by při stejném objemu práce vyměnilo pět procent své mzdy za čtyřdenní pracovní týden. Vedle toho si ženy do budoucna přejí také více stability a méně strachu ze ztráty zaměstnání. Dvacet pět procent z nich se ho potom kvůli ekonomické nejistotě obává změnit. Klíčová je i rovnost na pracovišti bez ohledu na věk, rasu, pohlaví nebo jiné okolnosti a být za vykonanou práci spravedlivě odměněna. V neposlední řadě chtějí ženy více možností pro získání nových dovedností a zvyšování kvalifikace.