„V roce 2018 jsme začali s velmi podrobným restaurátorským průzkumem, který pro město provedla restaurátorka Pavla Žiaková. Odborný průzkum potvrdil poškození na mnoha místech památky. Na základě restaurátorského záměru jsme v loňském roce vyhlásili výběrové řízení. Opravu provede akademický sochař Jan Vích, jenž musí provést další průzkum za dohledu Národního památkového ústavu a magistrátního odboru památkové péče,“ vysvětlila přípravu rekonstrukce Ilona Pelíšková ze Správy veřejného statku města Plzně.
„Rekonstrukce je velmi náročná a je možno ji provádět za specifických klimatických podmínek, nesmí pršet či mrznout, proto bude rozložena do následujících třech let. Nyní na jaře začneme s opravou hlavice a sochou Madony, pokud by restaurátorské práce postupovaly dle plánu, začneme ještě letos opravu sloupu. V dalším roce dojde na sochařskou výzdobu. Závěrem se opraví balustráda, schodiště a posledním krokem bude oprava zábradlí, které je v dobrém stavu,“ popsala Ilona Pelíšková.
„Význam sloupu, na jehož tvorbě se podíleli převážně místní umělci a řemeslníci, je vzhledem k poměrně rané době vzniku i vzhledem k jeho bohaté historii spjaté s dějinami města značný a přesahuje hranice regionu,“ uvedl památkář Viktor Kovařík z Národního památkového ústavu.
„Mariánský sloup je nepřehlédnutelnou dominantou plzeňského náměstí. Jeho barokní pojetí bylo tehdy velmi moderní a ostře kontrastovalo s okolními stavbami. Původní sochařská výzdoba sloupu dokončeného roku 1681 pochází z dílny plzeňského sochaře Kristiána Widemanna. Zahrnovala sochy patrona města Plzně sv. Bartoloměje, českého zemského patrona sv. Václava, patrona proti nebezpečí ohně sv. Floriána, patrona proti morovým ranám sv. Rocha a sv. Rozálii Palermskou, další dobově oblíbené protimorové patronky. Vrchol sloupu osazuje socha Panny Marie s Ježíškem, replika takzvané Plzeňské madony, opukové skulptury pocházející z období konce třetí čtvrtiny 14. století a umístěné na hlavním oltáři v blízkém městském kostele sv. Bartoloměje. Původní sochařská výzdoba sloupu byla o další sochy obohacena v roce 1714, tedy po dalším moru, jenž zasáhl Čechy včetně Plzně roku 1713. Tehdy přibyly na sloup opět z dílny Kristiána Widemanna sochy sv. Františka Xaverského, sv. Petra z Alkantary a sv. Barbory,“ vysvětlil vedoucí Odboru památkové péče Magistrátu města Plzně Karel Zoch.
Sloup zapsaný jako kulturní památka byl během své existence mnohokrát opravován a restaurován, a to například v letech 1814, 1856, 1874, 1890, 1931, 1946, 1964, 1985-1987. Poslední a jen konzervační zásah se uskutečnil v roce 2006, tedy před více než 14 lety.
