Ještě před čtvrt rokem přitom vše nasvědčovalo tomu, že současné vedení Plzeňského kraje před podzimními krajskými volbami alespoň schválí dokončení prováděcí dokumentace stavby a projektové dokumentace na interiér nové budovy. Většina krajských politiků ale nakonec odmítla investovat do projektové dokumentace v době nutných úspor a upřednostnila jiné investice.
„Pro dokončení projektové dokumentace se bohužel nenašlo dost hlasů a v tuto chvíli je jisté, že tato politická reprezentace již o galerii rozhodovat nebude,“ sdělila Krejsová s tím, že kvůli koronavirové krizi se neposunulo ani jednání s ministerstvy financí a kultury, které měly část stavby zadotovat.
Východočeská galerie píše historii
Stavba nových galerijních prostor však i přes mimořádné okolnosti odstartovala v Pardubickém kraji. Poklepáním na základní cihlu Východočeši v úterý zahájili rekonstrukci Winternitzových automatických mlýnů, kde má do roku 2022 vzniknout nové sídlo Východočeské galerie.
„Od vzniku Východočeské galerie v roce 1953 to je největší impulz pro její rozvoj a přelomový okamžik v jejím fungování,“ uvedl první náměstek pardubického hejtmana Roman Línek (KDU-ČSL). Nové prostory mají nabídnout nové možnosti a výjimečné zážitky. Jak se zdá, o podobném vývoji si příznivci kultury a milovníci umění na západě Čech zatím mohou nechat zdát.
Krejsová: Boj o galerii nevzdám
„Pardubickému kraji to přeji a závidím osvícené politiky, pro které je podpora výstavby kulturní infrastruktury důležitá. Doufám, že budu mít možnost pokračovat v práci pro kraj i po podzimních volbách, protože boj o galerii nevzdám. Je to dluh vůči veřejnosti, zejména mladé generaci, a závazek pečovat o kulturní dědictví nevýslovné hodnoty,“ podotkla Marcela Krejsová.
Nová budova Západočeské galerie v Plzni je nezbytná nejen s ohledem na to, že současné výstavní prostory jsou velikostně nedostatečné, ale také především kvůli tomu, že sbírka cenných obrazů v celkové hodnotě jedné miliardy korun chřadne v depozitářích v nevyhovujících podmínkách.
Ve sbírce přitom nechybí skvosty od Karla Purkyně, Adolfa Kosárka, Alfonse Muchy, Antonína Slavíčka, Františka Kupky, Maxe Švabinského, Jana Preislera či Antonína Chittussiho nebo zástupců české moderny Emila Filly, Jana Zrzavého, Josefa Čapka, Bohumila Kubišty a Václava Špály.
