„Sama jsem překvapená, jak to jde,“ svěřila se optimisticky jedenatřicetiletá Razýmová, členka plzeňského Sport Clubu, v rozhovoru pro lyžařský svazový web.
Těhotenství oznámila loni v listopadu. Vynechala celou sezonu včetně zimních olympijských her v Pekingu. Sport šel stranou. Ale už tehdy domažlická rodačka Razýmová, která se prosadila mezi širší světovou špičku již pod dívčím příjmením Beroušková, že se hodlá na lyže vrátit. „Chci závodit, ještě mám spoustu nesplněných sportovních cílů,“ hlásila. A po třech měsících od narození dcery se vrátila na závodnickou scénu. Stylově. Ve dvou startech na mistrovství České republiky na kolečkových lyžích posbírala dvě stříbrné pozice, teď už vyhlíží zimní sezonu.
Na zářijovém šampionátu jste nestačila pouze na kolegyni z národního týmu Kateřinu Janatovou. Jak jste byla s návratem spokojená?
Byla jsem příjemně překvapená. Vydržela jsem závodit v konstantním tempu a z výsledku nemůžu říct, že jsem nadšená, ale byla jsem spokojená. Byl to dobrý odrazový můstek do další přípravy. Kačka Janatová nám ostatním dala velkou nálož, oba závody vyhrála s obrovským náskokem. Beru to jako výzvu, doufám, že do zimy podobné ztráty zkrátím.
Co bude vaším hlavním cílem v nadcházející zimní sezoně?
Teď se soustředím především na trénink. Není to tak dávno, co jsem začala. Absolvujeme nějaké přípravné závody, které rozhodně nebudeme brát na lehkou váhu. Hlavním cílem je pak samozřejmě mistrovství světa ve slovinské Planici.
Má to však háček. Kvůli zmraženým FIS bodům a pozastavené závodní akreditaci nemůžete hned naskočit do seriálu Světového poháru. Je to velký problém?
Akreditaci jsem si obnovila až po porodu. Do Světového poháru tak mohu naskočit až v polovině prosince. Místo toho se tak zřejmě zúčastním Kontinentálního poháru. Až pak je v plánu představit se na Tour de Ski.
Je pro vás motivací i fakt, že řada sportovkyň se po porodu vrátila ve velkém stylu, některé z nich dokonce ještě v lepší formě?
Určitě. Velký podíl na brzkém návratu má Katka Neumannová. Ta mi přes sociální sítě vzkázala, že nemá smysl s trénováním otálet. Říkala jsem si, že to musím taky zkusit, když říkala, že to jde. Zjistila jsem, že sportovat šlo velmi brzy, protože jsem sportovala do poslední chvíle.
Takže organismus si zase rychle zvykl na tréninkovou zátěž.
I dobrou reakci těla jsem brala jako motivaci. Tělo má naštěstí paměť a zlepšuje se to rychle. Nicméně předpokládám, že se vývoj zpomalí s nárůstem kvality, takže uvidíme. Zatím bych ale řekla, že nestagnuji a zlepšuji se. Snad to takhle vydrží.
