Pomalu končí volební období a vy jste vlastně na jeho konci stanula přímo na vrcholu, jak byste to hodnotila? Na pomyslném vrcholu jsem se ocitla logicky, protože jako první náměstkyně jsem statutární zástupce hejtmana kraje a po odvolání hejtmana Josefa Bernarda jsme v koalici došli k názoru, že na tak krátkou dobu již nemá cenu volit hejtmana nového. Upřímně řečeno díky následkům pandemie hodně akcí odpadlo, do toho byly prázdniny, kdy i na úřadě je obvykle úspornější režim, by nová a jistě i komplikovaná volba byla nesmysl.
Správně jste zmínila, že současná krajská garnitura byla celkem různorodá koalice, jak jste byla spokojena s její prací?
Koaliční vládnutí je vždy o nějakých kompromisech, ale myslím si, že za námi zůstala celá řada úspěchů. Koalice to byla opravdu různorodá: ČSSD, OPAT, ODS a KDU společně se zelenými, kteří se ale v průběhu nějak vytratili. Osobně si myslím, že největším problémem této koalice, alespoň jak já to vnímám, byla nedostatečná komunikace. Jsem zvyklá problémy diskutovat a to mně zde chybělo. Pokud jsme se sešli na poradu, tak až těsně před jednáním rady rovnou nad již hotovými návrhy usnesení. To není dobrý postup.
Jak se dnes díváte, že v koalici chybí vítězná strana ANO, která v těch minulých volbách dostala nejvyšší počet hlasů? To se prostě v politice děje, není to poprvé a jistě ne ani naposledy. Koneckonců se to stalo i nám a v minulých volbách se to samé stalo ANO na městě, je to politika, ale nevidím na tom nic špatného.
Velkým tématem poslední doby je doprava. Asi není pochyb, že se na tomto poli udělal velký skok kupředu, ale zvláště nasazování nových autobusů a změna dopravce přinesly nemálo problémů.. Myslím, že je to přesně ten důsledek špatné komunikace v koalici ke konci volebního období. Osobně si myslím, že chyba není pouze na straně Arrivy, i když jsou všichni na ni naštvaní. Chyby se staly i jinde. On řidič není dnes jen řidičem, ale i prodejce jízdenek, kdy má nějaký tlačítkový terminál, který je na obsluhu celkem náročný a stačí udělat jednu chybu a začínáte znovu.
Za to ale nese odpovědnost dopravce, ne? Jistě, ale není to jen na jeho straně. Typický řidič autobusu také není třicátník srostlý se smartphonem, ale nepoměrně starší řidič, který s moderními technologiemi již může mít problém. Velkou chybu pak vidím na straně POVEDu, tedy krajského organizátora veřejné dopravy, který naplánoval autobusům průměrnou rychlost 60 km/h, což je prostě nesmysl. Díky tomu autobusy nabírají zpoždění již od samého startu, druhým problémem jsou ty nešťastné strojky a pak jsou to nesmyslné přestupy. Alespoň tak to vidím já.
"Vůbec si nevážíme, že jsme se narodili do země a do doby, kde nám vlastně nic nechybí. Chtít věci levné, kvalitní, brát velké peníze, moc se nepředřít je prostě neudržitelné."
Samostatnou otázkou jsou ceny. Sama jistě hodně cestujete a zásadní cenové rozdíly v zahraničí byly vždy dva: v gastronomii, kde se to již pomalu srovnává, a pak v dopravě. Nejsou podle vás ceny za dopravu leckdy až absurdní, kdy například důchodci či děti platí za jízdenky řádově koruny?
Já si to vysvětluji tím, že se těm lidem dnes neustále prezentuje ve smyslu: volte nás a my vám dáme spousty peněz a věcí zdarma. Věci zdarma ovšem nejsou. Kvalitní věc za málo peněz být nemůže a lidé by měli chtít kvalitní věci i za cenu, že si připlatí, zvláště pak u té gastronomie, přece nemůže být nikomu jedno, co do sebe cpe. Pořád se u nás nakupují kvanta nekvalitních věcí do zásoby, často nekvalitních, ale ve slevách. Potraviny pak ani nejsou lidé schopni spotřebovat, také jsme země, která má nejvyšší odpad potravin. Vůbec si nevážíme, že jsme se narodili do země a do doby, kde nám vlastně nic nechybí. Chtít věci levné, kvalitní, brát velké peníze, moc se nepředřít je prostě neudržitelné.
A co ty jízdenky? Pan premiér by asi řekl, že nemáme rádi důchodce, ale to vůbec není pravda, jen bychom měli vždy hledat nějakou obecně přijatelnou míru míru solidarity. Jsou to vše peníze nás všech, vybrané na daních, tak se k nim musíme chovat uvážlivě a nespatřovat v nich nástroje předvolebního boje. Jiná věc je to, že autobusy jsou často poloprázdné, všichni si přejí, aby k nim autobus či vlak zajížděl co možná nejčastěji, ale když se těch lidí zeptáte, zda jej používají, odpověď je ne. Osobně si moc přeji, aby se lidé k hromadné dopravě navraceli a současná kvalita klimatizovaných, internetem disponujících vlaků a autobusů k tomu přímo vybízí, ale ještě to asi nějaký čas bude trvat.
"Pan premiér by asi řekl, že nemáme rádi důchodce, ale to vůbec není pravda, jen bychom měli vždy hledat nějakou obecně přijatelnou míru solidarity. Jsou to vše peníze nás všech, vybrané na daních, tak se k nim musíme chovat uvážlivě a nespatřovat v nich nástroje předvolebního boje."
Doprava je jistě důležitá část krajské agendy, ale určitě ne jediná. V čem vy spatřujete největší úkol krajské samosprávy? To je samozřejmě důležitá otázka. Je třeba vysvětlit veřejnosti, že více než polovina činnosti je výkon státní správy, to znamená přenesená působnost. Tady jsou různé odvolací instituce v oblasti stavebního práva, životního prostředí, opatrovnictví či péče o děti. Pak je tady část samosprávná, ale vyplývající ze zákona. Máme na starosti k 5000 km silnic druhých a třetích tříd, což je nekonečný příběh, nekonečná práce. Máme na starosti velké množství mostů, jejichž opravy jsou mimořádně drahé. Ze zákona máme povinnost dostupnost zdravotní péče: provoz nemocnic, záchranné zdravotnické služby, pohotovostí, protialkoholní záchrannou stanici, vzdělávání lékařů. Opět ze zákona nám vyplývá péče o školství střední a učňovské. Zřizujeme také speciální školy, například pro zrakově či sluchově postižené děti. Zřizujeme vlastní ústavy a zařízení sociální péče a také přerozdělujeme prostředky do sociálních služeb zřizovaných obcemi, církvemi či soukromými subjekty. Máme povinnost kontrolovat a sledovat jejich kvalitu. Nesmím zapomenout na dopravní obslužnost a péči o majetek. Zřizujeme instituce kulturní – muzea, galerie, knihovny. Takže těch úkolů vyplývající ze zákona je opravdu velká řada a teprve když něco zbyde, může kraj rozdělovat dále dotace a dary, například na kulturu či sport.
Velké téma je pak jistě zdravotnictví. Plzeňský kraj má pod sebou hned několik nemocnic, hospodařící s poměrně vysokou ztrátou…
V něčem mi tato tématika připomíná již zmíněnou dopravu. Každý si přeje mít nějakou nemocnici co nejblíže, ale má-li nějaký problém, jejích služeb nevyužije a pospíchá do fakultní nemocnice, která má vysokou prestiž. My samozřejmě nemůžeme nikomu přikazovat, kam má zamířit se svým problémem, to je jeho svobodná vůle, ale ten systém je třeba dostat do černých čísel.
Například v Jihočeském kraji nemocnice ve ztrátě nejsou… Nejsou a popravdě řečeno nevím, čím to je. Mají-li nemocnice lépe rozptýlené či je to třeba tou absencí fakultní nemocnice, která může být důležitým faktorem. Není to určitě jednoduchá otázka a zcela jistě nemá ani jednoduché řešení. Strávila jsem mnoho času diskusí s dnes již zesnulou bývalou ředitelkou FN Plzeň Jaruškou Kunovou, a i proto vím, že věc má mnoho úskalí. Osobně si myslím, že by krajské nemocnice měly primárně sloužit pro následnou péči s lůžkovou částí a přesně vyspecifikovanou část ambulantních a specializovaných úkonů.
Dostupnost zdravotní péče je často definována i rychlostí s jakou se pacienti dostanou do odborné péče… Dnešní sanitní vozy, to není sanitka jako v roce 1980. Ty dnešní, to je v podstatě ARO na čtyřech kolech i s částečnou diagnostikou, takže dojezdový čas není až takovou prioritou.
Často zmiňovaný problém je nedostatek personálu, a to jak lékařů, tak sester. Předpokládám, že je to i v krajských nemocnicích.. Ano, ten problém zde je, ale je to podle mého názoru problém systémový. Není přece možné, abychom nechali bezplatně vystudovat lékaře a on nám odešel prodávat léky do farmaceutických firem nebo zmizel v zahraničí. Jsem přesvědčená, že v tomto případě by pak studium mělo být zpoplatněno. Problémem nejsou ani peníze, protože ty jsou více než slušné, spíše to bude opět nějakou otázkou prestiže, a to okresní nemocnice mít v očích absolventa nutně mít nemusí. A tady je to asi i na nás, abychom na tomto zapracovali.
"Ale dostane-li nějaká skupina 5.000,- Kč, nějaké jiné skupině ty peníze musíme vzít. A je opravdu kardinální otázka, jedná-li se o nějakou společenskou soudržnost, nebo spíše o kupování si určité části voličské skupiny z veřejných peněz."
A jaká je tedy cesta? To je opravdu těžká otázka, protože my jsme již na konci řetězce, který začíná někde na ministerstvu. A vytvářet nějakou koncepci v absolutně nekoncepčním prostředí je opravdu obtížné, ne-li nemožné. České zdravotnictví je špičkové, ale špatně zorganizované. Je přece zřejmé, že všichni máme povinné zdravotní pojištění, takže víme, z jakého balíku se musí hradit zdravotní péče a její rozvoj. Problém je i to, že za shodný úkon jsou jednotlivé nemocnice vypláceny různě. A také je zřejmé, že ten balík je nedostačující. Ta koncepce tady chybí, protože se jí politici bojí a protože by případná opatření byla nepopulární.
Krajské volby jsou za dveřmi a průzkumy veřejného mínění favorizují hlavní vládní stranu. Kraj je ale něco trochu jiného, ta stranické politika se lehce potírá. Na základě čeho se budou podle vás lidé rozhodovat? Jsem ze staré konzervativní školy a myslím si, že lidé, kteří jsou k volbám, by se měli zajímat o programy jednotlivých subjektů. Klíčem ke všemu je vzdělání, to je prostě mantra. Vzdělaného voliče nejde utáhnout na vařené nudli, umí si věci ověřit a používat kritické myšlení. Ví, že jsou zde témata, která nelze z celostátní politiky ovlivnit. Mám ovšem pocit, že se toto vytrácí a lidé tyto schopnosti ztrácí. Lidé volí podle celostátní politiky, krajská témata je nezajímají, a když vidí na billboardech pana Babiše, mají pocit, že jim něco dá. Ale dostane-li nějaká skupina 5.000,- Kč, nějaké jiné skupině ty peníze musíme vzít. A je opravdu kardinální otázka, jedná-li se o nějakou soudržnost, nebo spíše o kupování si určité části voličské skupiny z veřejných peněz.
