"Poslední měsíce před úderem covidu jsem normálně běžně lyžoval, hrál tenis, jezdil na kole a neměl jsem žádné problémy," prohlásil Petr. Moment, po kterém se mu obrátil život naruby, nastal poté, co se vrátil z pracovní schůzky. Omdlel, ale prvotní příznaky ale přisuzoval únavě. "Ráno jsem ale zkolaboval podruhé, to už jsem cítil, že je to vážné, tak jsem zavolal záchranku. Přijeli a hned zjistili, že se dusím. Já jsem stačil vyjít pomalým tempem, ještě jsem stihl za sebou zaklapnout dveře a na chodbě jsem se skácel. Pak už nevím nic," popsal mrazivý příběh před cestou do nemocnice.
Horší průběh onemocnění mají obézní nebo starší pacienti. Není to ale podmínkou. "Těžké průběhy bývají i u lidí, u kterých bychom to nečekali. Jsou to často lidé ve věku 55 nebo 65 let. Je nutné říci, že máme klidně i pacienty, kterým je třeba 30 let," potvrdil přednosta kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Jan Beneš. Ani po bezproblémovém průběhu nemoci nemají někteří pacienti vyhráno. "Bohužel se setkáváme s lidmi, kteří prodělali relativně bezproblémový a bezpříznakový covid, a přichází k nám s plicní embolizací nebo s nějakou superinfekcí plíce a my víme, že je ta plíce zničená a dá se předpokládat, že se ti lidé budou zhoršovat a budou vyžadovat další péči," uvedl Beneš.
Celý průběh Petrovo nemoci navíc výrazně zkomplikovala plicní embólie. Postavit se zpátky na nohy mu pomohli především přátelé. V současné době není možné docházet do nemocnice na návštěvy, a tak se kamarádi rozhodli vzít situaci do svých rukou a na diktafon mu namluvili různá přání, pozdravy nebo pohádky. "Pak už jsem ztratil veškerou orientaci v čase, jen jsem poznával podle hlasu kamarády a vybavoval jsem si Smolíčka pacholíčka, dědka a bábu. Fantazie mě nějakým způsobem vracela zpátky do toho života.
Následky nemoci si Petr nejspíš ponese dlouho dobu. Kromě ztráty krátkodobé paměti se znovu učí chodit. "Už jsem mimo ohrožení života, byl jsem zhruba 30 dní na "karimu" (Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, pozn. red.), kde mě opravdu oživovali, že si nepamatuju vůbec nic. Což je možná dobře," uzavřel Petr Frey.
