"Každý má nějaký rukopis, zároveň se snažím, aby příprava nebyla stejná každý rok, snažím se to zpestřit. Ale zhruba ze 70 procent je hokejové léto stejné, ať trénujete kdekoliv," říká rodák z Prahy, který v červnu oslaví čtyřiačtyřicáté narozeniny. Mimochodem, jeho manželka Barbora, která dnes šéfuje pražské Spartě, pochází z proslulého sportovního rodu Haberů, jejím dědečkem je klubová legenda Škody Zdeněk Haber.
Letošní příprava je výrazně ovlivněná děním ve světě a následky koronavirové pandemie. Jak moc to ohrozilo tréninkové plány v Plzni? Obecně jsme ji naplánovali tak, že deset týdnů od začátku května budeme tvrdě pracovat. Času je dost. Museli jsme se srovnat se všemi vládními nařízeními a omezeními, postupně se ale situace rozvolňuje. Jediné, v čem je momentálně problém, je prostor na regeneraci, se kterou je to dosti svízelné. Ale jinak se skladby tréninků příliš neliší od předchozích let. Kluci musí nabrat objemy, sílu, pak to posunout do rychlosti.
Pro hokejisty je letní příprava nutným zlem, bude je hodně bolet? To si zase nemyslím, většina kluků už je na tohle období adaptovaných. Na začátku bylo trošku potřeba oprášit svaly, které mají svoji paměť a dostanou se do toho rychle. Teď už si v nějakém režimu hrajeme se zátěžemi a dalšími faktory, které jsou v přípravě důležité. Hráči byli i na každoročních zátěžových testech, abychom měli přehled, jak se jejich hodnoty vyvíjejí.
Měli jste připravené i náhradní varianty, kdyby se situace v České republice nezlepšovala? Neměli. Měli jsme to připravené tak, abychom dodrželi všechna omezení a reagovali jen na počasí. A i skladba tréninku se dá udělat tak, aby nás ani to počasí neovlivňovalo. Nevidím v tom žádný problém, i když možnosti jsou nějakým způsobem omezené. Využíváme kromě venkovního hřiště mezi zimními stadiony i sportovní plochu na Lochotíně či areál v Hradišti.
V minulých letech tým absolvoval i dvě soustředění v Železné Rudě, letos jste naplánovali pouze jedno. To asi hráči přivítali, že? Tam to pro ně byly hotové galeje. V hlavě si to určitě nastaví jinak, než když předtím po prvním týdnu věděli, že je za chvíli čeká ještě jeden. Teď si to vytrpí jen jednou. Ale o nic nepřijdou, druhé soustředění uděláme v plzeňských podmínkách, budeme mít víc času se přípravě věnovat dvoufázově každý den.
Mají někteří starší hráči nějaká omezení v přípravě? Nic speciálního. Jen s ohledem na to, zda nejsou po zranění nebo se jim nějaké potíže táhnou dlouhodobě. Když má někdo problémy s kolenem, běhání se dá nahradit rotopedem. Vždycky se dá domluvit na alternativním řešení, aniž by to kvalitu přípravy narušilo.
Je důležité v těchto týdnech udržet i pozitivní náladu, když si hokejisté občas hrábnou, jak se říká, fyzicky až na dno? Určitě. Kluci remcají, nadávají, ale v partě toho takhle během léta zažijete možná mnohem víc než v zimě během sezony. Nestresují se výsledky, jestli hrají dobře přesilovky, nastupují v první nebo čtvrté formaci. Mají hlavu nastavenou jen na letní přípravu a vědí, že i když je nepříjemná, je zároveň důležitá. A že pokud vydrží těch deset týdnů v optimálním nasazení, může to rozhodnout zrovna těch pět minut na konci sezony v závěru rozhodujícího zápasu.
