A téměř pokaždé u toho byl Daniel Kolář, někdejší záložník a momentálně sportovní ředitel plzeňské. „Když nad tím tak přemýšlím, tak asi pokaždé,“ usmál se 48letý fotbalista. Na západ Čech přišel ze Sparty v září 2008 a s výjimkou kratičké epizody v tureckém Gaziantepsporu tady strávil zbytek aktivní kariéry.
A když jí ukončil, prakticky záhy se vrhl na funkcionářskou dráhu, nejprve jako manažer u mládeže a teď je sportovním ředitelem plzeňské Viktorie.
Vzpomenete si ještě na první zápas s Plzní v pohárové Evropě?
Jasně to byl turecký Besiktas, to byl takový průlom, takže si to vybavuju úplně jasně. No a rok na to začalo úžasné tažení do Ligy mistrů zápasy proti Pyuniku Jerevan, dával jsem dva góly.
V téže sezoně jste si pak také zahráli proti AC Milán nebo na slavném Camp Nou s Barcelonou. Jaké to jsou pocity?
Byli jsme z toho opravdu vykulený. Největší světové týmy, v nich ti nejlepší hráči. A přijeli jsme tam my, kluci z Plzně. Bylo to vtipné. Ale i tím, že jsme byli skvělá super parta, jsme si to neskutečně užili. Zažili jsme spoustu srandy.
Takže potvrdíte slova většiny fotbalistů, že právě pro takové zápasy vše děláte?
Ano, evropské poháry a reprezentace si myslím, že je cíl nebo sen každého malého kluka, který s fotbalem začíná. Abych řekl pravdu, tak můj sen byl dostat se do reprezentace, o nějaké Lize mistrů nebo Evropské lize jsem moc nepřemýšlel. Ale když zažijete tyhle zápasy, zjistíte, že je to na úrovni reprezentace. Je to krásná odměna za každodenní dřinu.
Jak zápasy s velkými kluby na hráče působí? Je to hnací motor do další práce, aby se přiblížil světovým hráčům?
To asi, jak na koho. Ale kdy budu mluvit za sebe, tak je to motivace. Vidíte, že máte spoustu nedostatků. Zjistíte, co všechno ti kluci umějí. A hlavně se přesvědčíte, že co stačí v české lize, tak je na evropské úrovni málo.
Byla ta už zmíněna Barcelona úplně nejvíc, co jste zažil? Nebo potom přišel ještě nějaký zápas, který by to předčil?
To se asi nedá takhle říct. Ještě tam byl pak Bayern Mnichov, AC i Inter Milán. To všechno byly TOP mančafty, které měly světové hráče. Nemůžu říct, že bych si pamatoval jenom na Bayern nebo Barcelonu, vzpomínám si na si na všechny giganty.
Teď jste u podobných tažení jako sportovní ředitel Viktorie Plzeň. Dá se to nějak porovnat?
Neřekl bych, je to úplně jiné. Když jste na hřišti jako hráč, zajímá vás nejvíc váš výkon a potažmo výkon toho mužstva, ale když jste na druhé straně, nemůžete zasáhnout do průběhu utkání. Vlastně jen zajišťujete servis, samotný úspěch nebo neúspěch je na hráčích na hřišti.
Loni jste si užíval až do čtvrtfinále Konferenční ligy? Myslíte, že je to strop, kterého lze v plzeňských podmínkách dosáhnout?
Pro nás je obrovský úspěch dostat se do čtvrtfinále evropského poháru, ať už je to jakýkoliv. Myslím si, že to pořádně doceníme až za pár let. Ale limit to není, proč nemyslet ještě výš. (úsměv)
Letos hrajete Evropskou ligu, v níž vás čeká mimo jiné Manchester United. Ptát se, jestli to bude největší zápas sezony je asi zbytečné, že?
V rámci fanouškovské základny a historie je to největší gigant. Další ze skvělých celků se zase ukáže v Plzni, takže to je super. Musím se přiznat, že já se moc netěším na utkání se španělský celky (San Sebastian, Bilbao). Jejich fotbal je hodně technický, hráči tam mají mimořádnou kvalitu.
