„Jednání začala kolem Nového roku. Ve hře bylo více týmů, ale z Plzně jsem cítil největší zájem a oslovila mě klubová koncepce. Byl jsem rozhodnutý celkem rychle. Plzeň je sportovní, hokejové město, věřím, že je to pro mě krásná volba,“ míní třicetiletý Tomáš Dujsík, jenž má na kontě přes čtyři stovky extraligových startů.
Jaká je to pro vás změna po šesti letech v Olomouci?
Velká. Skočil jsem do toho rovnýma nohama, v kabině jsem vlastně nikoho osobně neznal, možná s Honzou Schleissem jsme se kdy si někde potkali. Jinak jsem znal kluky jen jako extraligové soupeře. Ale strašně jsem se na to těšil. Strávil jsem v Olomouci dlouhou dobu, člověk občas potřebuje změnu. Možná malinká nervozita tam před prvním seznámením v Plzni byla, ale spíš nadšení, těšil jsem se.
Plzeň a Olomouc se v uplynulých letech často potkávali ve vyřazovací čásit, vy sám jste zažil tři série. Jak na ně vzpomínáte?
V Olomouci už jsme si říkali: Hlavně nepotkat Plzeň! A myslím, že tady to měli stejné, vážně jsme proti sobě hráli časty. A vždycky to byly velké bitvy, řežba. Občas ve vzájemných zápasech padlo hodně gólů, ale většinou to byl boj o každý centimetr ledu.
Narodil jste se v Brně, dlouho hrál za Olomouc. Existuje v extralize rivalita mezi Čechy a Moravany?
Já osobně jsem to nepoznal. Hrál jsem před časem rok ve Varech a nikdy jsem nějakou nezdravou rivalitu nevnímal. Teď si samozřejmě občas vyslechnu vtípky, třeba že se mi změní přízvuk a podobně, ale to je všechno v nadsázce.
V Olomouci jste byl v kabině s útočníkem Pavlem Musilem, který v Plzni rovněž působil. Konzultoval jste s ním přestup?
Na Plzeň jsem se samozřejmě poptával více kluků. A vesměs jsem dostal samé dobré reference. Pavka byl navíc jedním z těch, kteří mě varovali, že příprava je tady hodně ostrá. To mohu potvrdit, od prvního tréninku je to v Plzni výživné. Ale já uplynulých pět let trénoval individuálně, na tvrdší dávky jsem připravený.
I tady jste se domluvil, že část přípravy odtrénujete samostatně, že?
Mám to trochu upravené, domluviili jsme se tak s kondičním trenérem Honzou Snopkem. Poslední tři roky jsem pracoval v Olomouci s fyzioterapeutem Petrem Nátěstou. Měl jsem nějakou historii zranění, perfektně se o mě postaral, srovnal mě. Teď se v tom snažím udržet. Ale chci být samozřejmě co nejvíc s týmem, přišel jsem nový a je třeba se začlenit do kolektivu. Zatím jsem moc spokojený.
Podepsal jste kontrakt na tři roky, berete Plzeň jako start nové epizody?
Určitě. Od června máme s druhou polovičkou byt, pomalu se zabydlujeme. Věřím, že Plzni pomůžu a že mám co nabídnout. Umím zahrát do obrany i do útoku, doufám, že týmu budu pomáhat na obou stranách kluziště. Všichni půjdeme za jedním cílem, dostat Plzeň v extralize zpátky tam, kam patří.
