„Samozřejmě nás to mrzí. Chtěli jsme zase udělat titul,“ hlesl 34letý Petr Vinkelhöfer, který je hráčem plzeňského Talentu od žáčků.
Jako poslední léta to byla s Karvinou ve finále lítá bitva, ale letos se radoval z titulu soupeř. Kde najít důvody, proč vám nevyšla obhajoba?
Tady v tom čtvrtém zápase jsme ve druhém poločase nedokázali proměnit vyložené šance, to rozhodlo, že titul bude letos v Karviné.
Přijeli jste za stavu 1:2 na zápasy, nakolik bylo bylo na horké půdě soupeře těžké otočit?
Spíš si myslím, že kdybychom tady v Karviné dotáhli do vítězného konce dobře rozehraný druhý zápas, tak by se finálová série vyvíjela jinak. Ale na kdyby se nehraje…
Oba celky se střetly ve finále už pošesté za sebou. Velmi dobře se znáte, rozhodují pak maličkosti?
Samozřejmě, do finálové série dá každý maximum. Rozhodují potom detaily, ve čtvrtém finále Karviné pomohlo, že Petr Mokroš měl v brance skvělý druhý poločas.
Teď určitě převládá zklamání, ale vyhráli jste základní část, jak budete s odstupem času hodnotit sezonu?
Možná to potom bude jiné, ale teď nás to samozřejmě mrzí. Chtěli jsme udělat titul.
Vy jste ve finále po zranění Jakuba Šindeláře zaskakoval na postu pivota, jaké to bylo?
Jakmile se zranil Šindel (Jakub Šindelář), bylo mně jasné, že budu jeden z adeptů na záskok. Zkusil jsem se s tím popasovat a být co nejvíce prospěšný týmu. Nakolik se to podařilo, musí posoudit jiní.
Ale je to hodně odlišná pozice od křídla, kde normálně hrajete, že?
Je to extrémně jiné, zkoušel jsem se s tím sžít. Je jasné, že se svojí postavou nemůžu stavět clony jako právě Šindel. (úsměv) Ale zkoušeli jsme něco vymyslet, hrát to po svém.
Radil vám dlouholetý parťák Jakub Šindelář?
Určitě. Ale jemu se to říká jednoduše, když má kila i centimetry navíc. Snažil se poradit, hodně věcí jsme spolu konzultovali.
