Komedie s až groteskními prvky Každý má svou pravdu, u nás také překládaná jako Je to tak (když myslíte…), měla světovou premiéru v roce 1917 v Miláně a jejími hlavními hrdiny jsou sicilští migranti paní Frolová a její zeť pan Ponza, kteří se přistěhují do klidného městečka. Zprávy o nových spoluobčanech se samozřejmě začínají rychle šířit, jsou ale nejasné nebo dokonce protichůdné! A rázem je na světě velké pozdvižení a komedie takřka detektivní. Všichni chtějí zjistit pravdu! Proč paní Ponzovou nikdo neviděl? Proč její matka paní Frolová bydlí jinde než dcera? Proč dcera matku nenavštěvuje a jen si spolu píší dopisy? To starousedlíkům nedá spát! Jsou totiž zmateni a znejistěni.
„Přirozenou lidskou vlastností je zvědavost. A zvláště pak zvědavost na život druhých. Tato tendence v současné době nabyla kolosálních rozměrů, když jsme se stali voyery cizích příběhů, aférek celebrit na stránkách bulvárních časopisů a konzumenty fantastických titulků na internetu a sociálních sítích. Sotva již umíme rozeznat fake news a fakta. Podobnými ‚celebritami‘ jsou paní Frolová a pan Ponza pro obyvatele italského maloměsta, které Pirandello dokonce nazývá tyrany, neboť se neostýchají přivlastnit si právo být morálním soudcem. Lézt druhým do soukromí a podrobovat je svým (kolektivním) rentgenovým očím. Ale mohou všechny ty oči vidět a pochopit jejich skutečný vnitřní svět?," komentuje hru dramaturg Zdeněk Janál. V ústřední dvojici paní Frolové a jejího zetě pana Ponzy se objeví Jana Kubátová a Vladimír Pokorný, v dalších výrazných úlohách diváci uvidí například plzeňského rodáka Jaroslava Matějku, šéfku souboru činohry Apolenu Veldovou, Michala Štěrbu, Janu Ondruškovou, Libora Stacha, Simonu Rejdovou a další.
„Komedii Každý má svou pravdu bych charakterizoval jako metafyzickou grotesku,“ říká režisér Mikoláš Tyc, který spolupracuje s Divadlem J. K. Tyla poprvé. Současné nastudování této komedie zazní v překladu divadelního antropologa a básníka prof. Vladimíra Mikeše. „Je nám ctí, že naše inscenace bude premiérou překladu, který sice vyšel knižně už v roce 2008, ale z jeviště jím herci dosud nepromluvili. Jeho autorem je legenda českého překladatelství,“ upozorňuje Zdeněk Janál. Inscenační tým doplňuje výtvarník Petr Vítek, který v posledních dvou letech opakovaně spolupracuje s DJKT, k jeho posledním pracím patří scéna k operám Iris a Broučci, a kostýmní návrhářka Aneta Grňáková, která se v Plzni podílela na úspěšné činoherní detektivce Past na myši a která kromě divadla spolupracuje i s filmem. Za kostýmy k filmu Já, Olga Hepnarová (2016) byla nominována na Českého lva.
V Plzni byla hra Každý má svou pravdu uvedena před více než padesáti lety (1969) v režii Oty Ševčíka a v překladu Evy Uhlířové, plzeňští diváci se v minulosti mohli setkat také s Pirandellovou Sicilskou komedií (1979) a Jindřichem IV. (1995).
