V útoku s Milanem Gulašem a Tomášem Mertlem se vám hodně daří. Stouplo i sebevědomí? Pořád je na čem pracovat, co zlepšovat. Teď si aktuální období maximálně užívám, ale zase nelítám hlavou v oblacích. Ode mě se čeká v první formaci hlavně jednoduchost, ale zase ne puky pouze odevzdávat. Takže žádné harakiri, na druhou stranu žádná bázlivost, spíše konstruktivně být prospěšný.
S Vítkovicemi jste k výhře přispěl jedním gólem a dvěma asistencemi. Jak byste vaši branku popsal? Chtěl jsem střílet na vzdálenější tyč, ale bekhendem to vždy není nejpřesnější. Takže šlo o to hlavně vystřelit a ohrozit bránu.
Asistence na první gól Milana Gulaše byla kuriózní. Ani jste gól neviděl, co? Šel jsem naštvaný střídat, protože jsem zlomil hůl, a najednou měl Guli puk na hokejce a střílel do prázdné, bylo to zajímavé.
Naopak akce v poslední části byla jak z učebnice... My jsme se o tom bavili před třetí třetinou, že tam takto Vojta zůstává sám. Tak jsem to vyzkoušel a on tam opravdu byl.
Pomohla vám znalost gólmana Miroslava Svobody? Nemyslím si. Znalost tam úplně nebyla, přeci jenom to je již nějaká doba a navíc já osobně v té sezóně jsem toho také v A-týmu příliš neodehrál.
Co se stalo za stavu 5:2, kdy Vítkovice rázem snížily na 5:4? Přišly tam zbytečné chyby. Nepoložilo nás to ale, byli jsme na střídačce stále pozitivní. Vedli jsme o gól, pomohla nám i přesilovka a závěr jsme již uhráli poměrně zkušeně.
Nyní před řadou zápasů máte pár dní volno, co vás čeká? Asi pořádně potrénujeme, to je tady takhle vždycky (smích). Zase něco nadrilujeme za ty tři dny. Poslední duely nebyly úplně ideální, tak abychom se mohli spolehnout na to, že výkony již budou konstantní.