Svátek slovanských věrozvěstů, patronů Moravy a spolupatronů Evropy, je jeden z našich nejvýznamnějších svátků. Příchod Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu pro nás byl a je významný nejen z hlediska křesťanství, které se v 9. století již v Evropě značně rozšířilo. V lednu roku 844 se část českých lechů a vladyků nechala pokřtít v Řezně od pasovského biskupa. Hlavním impulzem byly patrně obavy z tažení císaře Ludvíka Němce proti Slovanům, které rozhodně nebyly neopodstatněné. Pokřtění lechové však představovali jen část tehdejší české šlechty.
Moravský kníže Rostislav dobře věděl, že od Germánů nemůže čekat nic dobrého. Aby zamezil germánskému vlivu na svoji zemi, vyhnal latinské kněze. Poté, co papež Mikuláš I. nevyslyšel Rostislavovu žádost o vyslání církevního učitele na Velkou Moravu, obrátil se prozíravý kníže na byzantského císaře Michala III. Jak je většině z nás známo z hodin dějepisu, byzantský císař poslal Rostislavovi soluňské bratry Konstantina (Cyrila) a Metoděje.
Konstantin sestavil nové písmo (hlaholici) pro slovanský jazyk a společně s bratrem Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb. Díky tomu konečně obyvatelům našich zemí začalo být jasné, co nová víra obnáší a co se po nich vlastně chce. Počátkem roku 868 potvrdil papež Hadrián II. slovanský překlad bohoslužebných knih a o rok později schválil slovanskou liturgii. Písmo a liturgie v mateřském jazyce – to nikde v západní církvi v takové šíři neexistovalo a uskutečnilo se pak v takovém rozměru až za 1100 let na II. vatikánském koncilu. Jazyk našich předků se díky soluňským bratřím stal 4. jazykem Písma. Dosud byly jen 3 oficiální liturgické jazyky: hebrejština, řečtina a latina (a například takoví Angličané si na kompletní překlad Bible počkali ještě nějakých 500 let).
Roku 868 papež zároveň vysvětil Metoděje na kněze. Zanedlouho však Konstantin v Římě onemocněl. Před smrtí vstoupil do řádu a přijal jméno Cyril. Konstantin – Cyril zemřel v Římě 14. února 869.
Nezávislost Velké Moravy byla západu trnem v oku. Rostislav byl díky zradě svého synovce Svatopluka zajat, oslepen a uvězněn (pravděpodobně v Řezně) a zanedlouho zemřel. Metoděj – v této době již arcibiskup a papežský legát – byl zajat při návratu na Velkou Moravu. Byl vězněn dva a půl roku v otevřené jámě. Až roku 873 byl na příkaz papeže Jana VIII. propuštěn a znovu dosazen do čela Moravské arcidiecéze. Dva roky před tím si Svatopluk přeci jen poněkud rozmyslel své spojenectví s franckou říší, spojil se se svým příbuzným Slavomírem a francké vojsko zničil. Touto porážkou Franků Svatopluk převzal vládu na Moravě a dalšími porážkami Franků v roce 872 Moravu zcela osamostatnil a začal šířit křesťanství. S ním rostl i vliv Velké Moravy. Roku 883 přijali z Metodějových rukou – nikoliv od některého franckého biskupa! - křest český kníže Bořivoj I. s manželkou Ludmilou – prarodiče svatého Václava. Skutečnost, že Bořivoj a Ludmila přijali křest od sv. Metoděje, přineslo v určitém smyslu duchovní a politickou nezávislost na západu. Metoděj zemřel v dubnu 885. Po jeho smrti byli vlivem intrik švábského kněze Wichinga, vedoucího latinského kléru na Velké Moravě, vyhnáni z Velké Moravy Metodějovi žáci a následovníci. Staroslověnsky vzdělaní kněží našli útočiště v Čechách, Polsku a Bulharsku.
Přestože latinští kněží zdánlivě dosáhli úspěchu, odkaz Cyrila a Metoděje žije dál. Nejenže mírumilovně a srozumitelně šířili křesťanství v našich zemích, ale položili i základy slovanskému písemnictví a kultuře. Cyrilometodějská mise patří k největším kulturním vzepětím v dějinách. Bez nadsázky můžeme říct, že u počátků naší svobody, nezávislosti a kultury stáli i bratři ze Soluně.
Památku slovanských věrozvěstů si v našem regionu mohou připomenout věřící i nevěřící ve středu 5. 7. mezi 10:00 – 11:00, kdy se koná poutní mše svatá ke cti sv. Cyrila a Metoděje v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Řenčích.
