„Ty pocity jsou samozřejmě odlišné, deset let, zvlášť ve sportu, je hodně dlouhá doba. Tenkrát jsme byli cepovaní jako mladí kluci. V play off musí každý přidat svůj kousek, musí hrát všichni, nemůžou to táhnout jen ti starší nebo jedna lajna,“ míní dvaatřicetiletý Jakub Jeřábek. Volno po náročné sezoně tráví s rodinou v rodném městě, konečně má čas pobýt i se sestrou Markétou, házenkářskou reprezentantkou a čerstvou vítězkou Ligy mistryň s norským Kristiansandem.
Před deseti lety právě mladíci v Plzni k titulu přispěli výrazně. Ať už vy, gólman Mazanec nebo útočník Kovař..
Přesně tak. Nebo si vzpomeňte na Honzu Schleisse. V osmnácti ho trenéři nasadili do prvního zápasu v play off v kariéře a hned jeho gól rozhodl semifinále na Slavii. A podobné příběhy byly i letes v Třinci. Když se to takhle nabalí, že se k největším oporám přidají další, může z toho být takový úspěch.
Vy jste si v Třinci vzal pod křídla i dalšího obránce Lukáše Kaňáka, který na Moravu zamířil z Plzně na konci přestupního termínu:.
Luky je skvělý parťák. Jak na ledě, tak do šatny. Po sezoně jsem mu říkal, že jsem vůbec nevěděl, jak se poskládá sestava. Přišel ještě Kanaďan Adam Smith, bylo nás devět beků. Ale Lukáš se svou pílí a skromností dostal ke své šanci a hrál fantasticky. I když nějaké zápasy třeba vynechal, byl strašně důležitou osobností v našem týmu.
Vytvořili jste spolu takovou plzeňskou skupinku?
No jasně, ještě s Mazym, gólmanem Markem Mazancem. To byl takový náš taťka, který se o nás staral. Určitě jsme byli rádi, že jsme se tam takhle ve třech Plzeňácích sešli. Naše manželky či přítelkyně se už také znají delší dobu, bylo to hrozně fajn a budeme moc rádi vzpomínat.
Třinec je český hokejový hegemon posledních let. Jak se rodil letošní zlatý úspěch?
Byla to dlouhá cesta. Od úvodu sezony, kterou jsme nezačali dobře, pak měli super období, závěr základní části nám zase moc nevyšel a šesté místo nebylo moc podle představ. Proto jsme měli lehké obavy v předkole proti Litvínovu. Ten hrál uvolněně, neměl co ztratit. Sice jsme sérii vyhráli 3:0, ale bylo to strašně těžké, hráli výborně. Vyválčili jsme postup a to nás nakoplo. Přesto si myslím, že se Spartou ve čtvrtfinále i s Pardubicemi v semifinále se to mohlo překlopit na obě strany. Ale uspěli jsme my, trochu zkušenější, trochu šťastnější tým. A doufali jsme, že to urveme i ve finále. I proto, že Hradec měl kádr hodně pobitý, hrál předtím strašně náročné série. Ta tečka pro nás byla neuvěřitelná. Sledovat touhu kluků, kteří už pohár vyhráli několikrát, ale znovu do toho dali všechno, je inspirující.
V play off jste hrál výborně, ale do konečné nominace mistrovství světa jste se nedostal. Mrzelo vás to hodně?
Mrzelo mě to moc a nerad bych se k tomu vracel. Vlastně jsem zpětně svoji nominaci na poslední turnaj před šampionátem ani moc nepochopil. Víc říkat nechci.
Plzeň se nyní snaží získat znovu do klubu své odchovance. Je to i pro vás téma?
Někde v hlavě to asi mám. Ale momentálně jsem strašně spokojený tam, kde jsem. Třinec jako organizace funguje skvěle, dokáže se postarat o hráče i celé rodiny. A já to chci momentálně Třinci splácet, jak nejlépe umím.
