"Hrát ve Švýcarsku byl vždycky můj sen," pochvaloval si Jaroslav Pauer.
Jak se vlastně zrodil Váš přestup z do Švýcarska? Stojí za tím můj kamarád Michal Slanec, který v Grenchenu působí už tři roky. O prázdninách mi volal po jednom turnaji, jestli bych měl zájem jít hrát do Švýcarska právě za Grenchen. Neváhal jsem ani chvíli, protože hrát hokejbal ve Švýcarsku byl vždycky můj sen.
Předpokládám, že jen hokejbalem se tam živit nemůžete. Pracovní možnosti se intenzivně řeší. Já jsem především musel začít pracovat na němčině, protože jsem tenhle jazyk skoro vůbec neovládal. Takže čtyřikrát v týdnu chodím na intenzivní kurz, abych se co nejrychleji dorozuměl.
Premiéru jste si odbyl hned proti obhájci švýcarského titulu, týmu Oberwil Rebells. Prohráli jste 3:4, ale vy jste si hned při svém debutu připsal gól. Jaký to byl zápas? Fyzicky je to hodně náročná soutěž. Už jen kvůli tomu, že se ve Švýcarsku zápasy hrají na 3x20 minut. Navíc Oberwil je několikanásobný mistr ligy a znovu patří mezi největší favority na titul. Je obrovská škoda, že jsme si neodvezli bod. V poslední minutě jsme vyrovnali na 3:3, jenže šestnáct vteřin před koncem jsme znovu inkasovali.
Jak vás mezi sebe přijali noví spoluhráči? Skvěle. Spoluhráči jsou velmi kamarádští a ochotní. Až si občas připadám jako Alenka v říši divů. Celý klub se mi snaží vyjít vstříc a ve všem pomoci, to je pro mě hodně cenné a jsem za to rád.
Dá se srovnat kvalita Grenchenu a extraligové Plzně? Na nějaké hlubší hodnocení je ještě čas, uvidíme po pár zápasech. Ale tým má určitě dobrou kvalitu a ve švýcarské lize chceme hrát nahoře. Největší rozdíl oproti české soutěži je v tom, že ve Švýcarsku se hraje na asfaltu, zatímco u nás tenhle povrch postupně nahrazují plasty. Asfalt je zde všude, ale není to nic, na co by se nedalo zvyknout.
Ve Švýcarsku jste zatím na hostování, jak dlouho plánujete v zemi helvétského kříže působit? Tohle téma bych asi zatím nechal ve hvězdách... Hostování mám zatím na rok, takže uvidíme po sezoně, jak se všechno vyvine. Pokud mám říci svoje přání, doufám, že si vše sedne a já budu moci prodloužit své působení v Grenchenu.
