Po více než osmi letech český házenkářský reprezentant a plzeňský odchovanec Roman Bečvář opustí Německo. Dvaatřicetiletá spojka a aktuálně hráč týmu TuS N-Lübbecke z druhé bundesligy se po sezoně přesune do Lucemburska, kde posílí klub Red Boys Differdange. „Asi to bude jiná štace, než na co jsem byl dosud zvyklý,“ líčí Bečvář, jehož otec byl rovněž skvělým házenkářem, zahrál si i na olympijských hrách 1992 v Barceloně.I syn má za sebou povedenou kariéru. V Německu hrál postupně za Rostock, Lipsko, Drážďany a Lübbecke, za Česko startoval na světovém šampionátu v Kataru 2014.
Už víte, co vás v Lucembursku čeká?
Znám tam dva hráče, proti jednomu gólmanovi jsem nastupoval v Německu. S ním jsem byl v kontaktu, nastiňoval mi, co mě čeká. Většinou to bude kvalita druhé bundesligy, ale trošku jiný styl házené. V lize je hodně cizinců - Chorvati, Řekové, Srbové, Francouzi. Pro mě je to nová výzva. Klub nakupuje posily, měl by hrát evropské poháry.
Diggerdange v minulé sezoně v pohárech narazilo hned na dva české kluby, že?
Ano. Ve Vyzývacím poháru nejprve přešli přes Nové Veselí, pak je vyřadila Dukla. Počítám, že v české extralize by patřili do středu tabulky.
Máte malého syna, co říká na stěhování do Lucemburska rodina?
Moje paní se těší hodně. Měl jsem i docela dost nabídek pokračovat v Německu, ale s rodinou jsme se rozhodli zkusit něco úplně jiného. I proto jsem podepsal na dva roky.
Zjišťoval jste, do jak velkého města zamíříte?
Má okolo 25 tisíc obyvatel. Už teď jsem v menším městě dva roky, takže to nebude změna. Díval jsem se na internetu i na video, jak Lucembursko vypadá. Město je fajn, navíc bude všechno kousek. Na venkovní zápasy nám to bude trvat do 25 minut, to pro mě bude novinka. Od nového angažmá očekávám trošku větší pohodu, ale zároveň to byla skvělá nabídka a nová výzva.
Lübbecke má přitom šanci postoupit do bundesligy. To vás nelákalo?
Kdyby bylo na mně, tak ano, zůstal bych, zvlášť v případě postupu. Ale klub mi dal najevo, že shání jinou střední spojku. Bylo dané, že si mám hledat něco nového. To se ve sportu stává, prostě možnost prodloužit kontrakt nebyla.
Na které angažmá v Německu budete nejvíc vzpomínat?
Nejhezčí jsou pro každého hráče v cizině asi začátky. V Rostocku to všechno začalo, byl jsem nadšený. Ale každá etapa byla fajn. Super zážitky mám z Lipska, hráli jsme bundesligu, byli ve Final Four. Přišla dvouletá etapa v Drážďanech, kdy jsem zase zažil postup do bundesligy. Teď dva roky v Lübbecke, zvlášť ten první jsem nastupoval prakticky každý zápas na plný počet minut. Ten druhý už hodně ovlivnila koronavirová nákaza, z toho mám smíšené pocity.
Co bude za dva roky. Zvažujete návrat do Plzně?
Nemám to takhle jasně postavené. Je mi čerstvě 32 let, nebyl jsem nikdy vážně zraněný, cítím se fit. Hodně lidí se mě ptá, zda se vrátím. Jednou určitě ano, ale teď je to těžké říci.
Odbočme k reprezentaci. Nedávno jste postoupili na mistrovství Evropy 2022 v Bratislavě. Ale los vám nebyl příliš nakloněn, na Slovensku ve skupině narazíte na Španělsko, Švédsko a Bosnu a Hercegovinu. Co tomu říkáte?
Na los už několik let nemáme štěstí. Horší jsme to snad ani dostat nemohli. Já si hlavně myslel, že ze skupiny postupují tři, týmy, jenže půjdou jen dva. Bude to hodně těžké. Ale nic není nemožné. Pokud budeme hrát i před diváky, dodá nám to víc sebevědomí, zvlášť na Slovensku, kde by to bylo vlastně domácí prostředí. Je velký rozdíl hrát proti Švédům a Španělům s fanoušky a bez nich.
