"Byl jsem za pozvánku hrozně rád. Potěšila a překvapila mě zároveň. Byla to první a velmi dobrá zkušenost. Doufám, že na to v budoucnu navážu nějakými dalšími reprezentačními starty," popisoval pak Daniel Režnický. Do Plzně přišel před více než dvěma lety z pražské Dukly, na postu pivota působí v týmu úřadujícího mistra v silné dvojičce se zkušeným Jakubem Šindelářem. Letos na jaře s Talentem slavil titul po dramatickém finále s Karvinou.
Když jste odjížděl na sraz národního týmu do Brna, věřil jste, že naskočíte také do přípravných zápasů proti Rakousku, nebo jste čekal, že budete "jen" trénovat s mužstvem?
Abych pravdu řekl, vůbec jsem nevěděl, co mě bude čekat. Spíš jsem si myslel, že do zápasů nenaskočím a budu jen trénovat. Takže jsem byl moc rád, že jsem se na hřiště dostal alespoň na chvíli v jednom mezinárodním utkání. Hned v tom prvním v Rakousku, kde dal trenér Trtík prostor nám nováčkům. Takže si zachytal i Kája Šmíd, který se mnou na sraz také jel.
Poznal jste jinou úroveň házené než v české extralize?
Určitě to bylo hodně jiné. Je to mezinárodní házená, úroveň je samozřejmě vyšší než v české extralize. Pro mě to byla skvělá příležitost. Zahrát si za českou reprezentaci je pro mě obrovská čest. Je to nejvíc, čeho lze ve sportu dosáhnout.
Český tým se připravuje na mistrovství Evropy, v základní skupině v Bratislavě se utká se Španělskem, Švédskem a Bosnou a Hercegovinou. Dáváte si nějaké šance na to, že se protlačíte do konečné nominace?
Jsem realista. Myslím, že ta šance je hodně malá. Přede mnou je hodně pivotů, i teď jsem v podstatě na sraz jel až jako náhradník. A tak to je i nadále.
Mluvil s vámi na tohle téma na srazu i reprezentační kouč Trtík?
Ano, bavili jsme se spolu. A neslo se to přesně v tomto duchu. Že tým je nějakým způsobem daný z předchozích kvalifikací, což je jasné a já to plně respektuji. Kluci spolu odehráli hodně zápasů, takže moje šance na nominaci je opravdu malá.
Je to o to větší motivace do budoucna?
Určitě. I o tom se mnou pan Trtík mluvil. Že se situace vždycky může změnit. Že házené musím dál dávat maximum, dál ukazovat, co ve mně je. Pak že určitě další šance přijde. Chraňpánbůh se třeba někdo může zranit, ale to zase vůbec nikomu nepřeji. Budu makat a uvidíme, co bude dál.
Takže zatím to berete tak, že jste si splnil další sportovní sen?
Reprezentace je nejvíc, čeho lze dosáhnout. Pro mě samotného byl vždycky sen zahrát si jednou za reprezentační áčko. Jsem rád, že se mi to splnilo.
Nakolik vám k tomu pomohlo angažmá v Plzni?
Hodně. Samozřejmě i Dukla mi předtím dala dost, ale až tady jsem začal pravidelně hrát, to je pro mě dost důležité.
Když jste v reprezentačním dresu poprvé vbíhal na hřiště, byl jste nervózní?
Nervozita byla větší než v extralize, to jednoznačně. Možná se to dá trošku přirovnat k prvnímu extraligovému startu, ale reprezentace je samozřejmě ještě daleko víc. A úroveň je jinde. Prostoru, kam dostat přihrávku nebo jak se dostat k balonu na brankovišti, je mnohem méně než v extralize. To jsem poznal velice rychle.
Naháněl vám někdo z Rakušanů strach?
Hraje tam Nikola Bilyk, který hraje bundesligu za Kiel, což už samo o sobě nahání strach. Ale s tím se musíte vypořádat. Na hřišti se soustředím hlavně sám na sebe, abych podal co nejlepší výkon. Nepřemýšlíte moc o tom, kdo na vás zrovna hraje. Motivaci máte pořád stejnou. Vydat ze sebe to nejlepší.
Závěr roku máte s Talentem hodně hektický. Extraliga, Český pohár, se Zubřím se utkáte také ve třetím kole EHF European Cupu. Bude to hodně náročné?
Závěr roku je hodně složitý, to je pravda. Čekají nás těžké zápasy, které hodně napoví o to, kam se sezona bude ubírat. Natrénováno máme, v tom nebude problém. Záleží, jak se nám bude dařit. Když se vyhrává, chcete zápasů odehrát co nejvíc. Když je to naopak a nedaří se, je potřeba trochu zvolnit, potrénovat. Budeme doufat, že nastane ta první možnost a pojedeme na nějaké vítězné vlně.
