Malířská, a trochu i vláčková, výstava Karla Práška (nar. 1950 v Ohrobci) nám představí nejen životní dráhu autora, ve které linie a dráhy mají dominantní postavení, ale také autorovu libůstku pro malou dráhu, čili vláčky, pojednanou ovšem hravě a práškovsky. Becherovu vilu navíc provoní francouzský odér, neboť malíř se shlédnul v umění a životě této kulturní velmoci. To umocnil studiem na proslavené pařížské Škole krásných umění v Paříži v létech 1966 až 1970. Autor vystavuje práce vzniklé z barevného a malířského optimismu těsně po pařížském školení a návratu do podivných Čech let sedmdesátých, svoje práce vznikající v průběhu dalších desetiletí i aktuální tvorbu. V obrazech i pracích na papíře se odvíjí celá umělcova dráha, která prosvěcuje raný karlovarský podzim.
Karel Prášek nejen že ve Francii studoval, ale také se seznámil a přátelil s významnými francouzskými umělci Jeanem Rustinem, Gustavem Singierem a Jeanem Helionem. Pařížská anabáze měla ještě jeden podstatný aspekt, malíře ohromily tehdy nové akrylové barvy se zářivou koloraturou. Krásným barvám je ostatně věrný dodnes. Stejně jako svému stylu, který si zformoval v počátcích své kariéry. Ten vychází ze skutečnosti, ale transformuje ji v dělená políčka ohraničená konturou. Z těchto políček vzniká obraz, tu s více, tu s méně abstrahovanou realitou.
Karel Prášek se po návratu z Paříže v roce 1971 neúspěšně ucházel o studium na pražské Akademii, ale protože malířem buď člověk je, nebo není bez ohledu na okolnosti, tak se Karel Prášek nakonec prosadil a v roce 1977 měl svoji první samostatnou českou výstavu v Divadle v Nerudovce, tehdy nejprestižnější nezávislé výstavní adrese normalizované Prahy. Výstavy pak narůstaly v Čechách i ve Francii a dostavilo se i společenské uznání. V roce 2018 se stal předsedou Jednoty umělců výtvarných. Karel Prášek stále intenzivně tvoří, střídavě v pražském ateliéru na Bohdalci a v jihočeském Božejově.
Zdroj: Galerie umění Karlovy Vary
