Otázka dopravy se mezi členskými státy EU řešila od samého začátku. Společná dopravní politika byla zahrnuta už do smlouvy o založení EHS v roce 1958. K intenzivnější koordinaci pak v roce 1985 přispěla takzvaná Bílá kniha o vnitřním trhu.
„V rámci té dopravy řešíme věci, jako je to, aby i zdravotně postižení měli šanci cestovat. Cestovat co nejlépe a co nejpohodlněji. Řešili jsme věci týkající se třeba dronů a jejich využívání a používání. Bohužel i zneužívání. A z části máme na starosti také kosmonautiku a letectví, vůbec jakoby takový ten evropský letecký prostor. Takže tento výbor toho dělá opravdu hodně. Ale jak už si to nastaví ten konkrétní členský stát, je hodně na něm,“ říká europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM).
Pohodlné cestování po EU pomáhá zajistit podpora dopravní infrastruktury
Zájmem všech států je ale jednoznačně to, aby se jejich obyvatelé mohli po EU pohybovat co nejpohodlněji. Evropská unie má v rámci oblasti dopravy a cestovního ruchu obecně za cíl bourat hranice mezi členskými státy a jejich občany. Jedním z konkrétních případů je budování a podpora dopravní infrastruktury.
„Myslím si, že jsou takové dva velké přístupy. Jednak ze strukturálních fondů, ti kdo je čerpají, mají jednu z priorit většinou také dopravní infrastrukturu. Ale zrovna třeba na naší D1 to není úplně tak vidět. Jsou tady třeba železniční koridory a potom jsou celoevropské projekty jako je transevropská dopravní síť, železniční a silniční, která je je ovšem někde za polovinou budování. To jsou tedy dva odlišné přístupy, jeden je ten, který jde po národních státech a druhý je ten celoevropský,“ vysvětluje dnes již bývalý europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL).
V rámci celoevropského měřítka můžeme zmínit například transevropskou dopravní síť. Což je síť železničních a silničních koridorů, mezinárodních letišť a vodních cest v rámci celé EU. Hlavním důvodem jejího zřízení bylo zlepšit dopravní infrastrukturu v mezinárodní sféře. „EU jako jeden z velmi hmatatelných přínosů, který jsme pocítili asi každý z nás, je směrnice o ochraně cestujících v rámci takzvaných souborných služeb. Jde o zájezdy, potom také EU zvýšila tlak na přepravce a zpoždění. Teď když má letadlo větší zpoždění než tři hodiny, tak nám z toho vznikají nějaké nároky a finanční odškodnění,“ pokračuje Pavel Svoboda.
Trvale udržitelný cestovní ruch pak EU samozřejmě podporuje. Evropa totiž takzvaně absorbuje polovinu celosvětového cestovního trhu. V rámci toho se EU snaží zároveň chránit své členské země. „Proto zde musíme spojovat to, aby nás vlastně turisté z Evropy nevytlačili. Musíme se na to také dívat z hlediska ochrany obyvatel, ochrany kulturních památek, ale i ekologických nákladů. Současné mohutné cestování do Evropy má velkou ekologickou cenu. Evropská unie je protagonistou ekologie, vzpomeňme na Pařížskou dohodu 2015 a nemohlo nás minout zpravodajství například o aféře „dieselgate“ o dieselových motorech. Prostě EU se snaží snížit emise, to je myslím ten hlavní bod její aktivity,“ uvádí bývalý europoslanec.
S tím souvisí například i to, že se upouští od nákladní automobilové dopravy a přechází se na železniční. A to v rámci více než 300 km tras. Omezování silniční dopravy je totiž také jedním z hlavních cílů evropské dopravní politiky.
Zachrání Evropu elektromobilita?
Právě doprava se totiž na emisích v EU podílí významnou měrou. Emisní limity se neustále snižují. To trápí evropské automobilky, které by měly během příštích sedmi let převést čtvrtinu výroby na čisté elektromobily. „Někdo si stěžuje, že ta elektromobilita není rozšířená tak, jak je plánováno, jak by měla být. Na druhou stranu nemůže se rozšířit, dokud neexistuje infrastruktura. Takže EU podporuje elektromobilitu, mimo jiné také ze svých evropských fondů. Například nástroj pro propojení Evropy, ten má vyloženě kapitolu na budování dobíjecích stanic. A samozřejmě i ČR má svojí strategii pro elektromobilitu. Také tam počítá s vybudováním těchto zařízení a s pomocí evropských fondů se tomu tak určitě bude dít,“ říká dnes již bývalá europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD).
Elektromobily jsou tak v Evropě čím dál populárnější a je to velké téma i ve světě. Tento trend se začíná rozšiřovat i u nás. Majitelé elektromobilů mohou v některých evropských městech parkovat zdarma v centru, někde dokonce i zdarma dobíjet. Jedním z lidí, kteří mají pravidelnou možnost v elektromobilu jezdit, je i řidička Jana Gribbinová. „Jsem hrozně ráda, že jsem tu možnost měla. Bylo to pro mě ze začátku úplně něco nového a musím říct, že to je hodně příjemné. Oceňuji u elektromobilů zejména jejich tichý chod, rychlý, plynulý rozjezd. Takže najezdila jsem stovky kilometrů a opravdu jsem si tu jízdu užívala.“
Výrobě elektromobilů se už věnuje většina automobilek, výrobci totiž moc dobře vědí, že dopad takovýchto aut na životní prostředí je nulový. „Máte nulové emise, pro své děti děláte čisté prostředí, neprodukujete žádné zplodiny. A další výhodou je dlouhý dojezd,“ pochvaluje si výhody elektromobilů jejich prodejce Jiří Tesař.
To, že jsou elektromobily čím dál populárnější, dokazuje i rostoucí počet dobíjecích stanic na území České republiky. „V současné době je v České republice v provozu celkově 300 dobíjecích stanic, přičemž polovina z nich patří pod skupinu ČEZ. Na těchto stanicích je možno si poměrně rychle elektrické vozidlo dobít. Na 80 procent baterie se uživatel může dostat za pouhých dvacet minut,“ říká Marek Sviták, mluvčí energetické společnosti.
V Česku se aktuálně eviduje asi 2500 elektromobilů, z toho se 700 takových vozidel přihlásilo jen za rok 2018. Podle expertů narůstá číslo hlavně proto, že autům na elektřinu věří čím dál větší procento lidí. Sítě dobíjecích stanic jsou také stále rozšířenější, zvyšuje se i dojezd auta na jedno nabití. „V řádu několika let bychom se mohli dočkat i situace, kdy každé páté prodané vozidlo bude elektromobilem,“ prorokuje mluvčí Marek Sviták.
My jsme si měli možnost vyzkoušet i jízdu Teslou, která je vlastně matka elektromobilů. Celkem 780 koní pod kapotou hravě strčí do kapsy ty nejluxusnější sporťáky. Zrychlení z nuly na sto se pohybuje kolem dvou vteřin a samozřejmostí je i autopilot. Tesla Model X je ale pro většinu lidí finančně nedostupná, její cena se pohybuje v řádu několika milionů korun.
Díky fondům EU se buduje dopravní infrastruktura i v regionech
Evropské fondy ovšem podporují i dopravní stavby, které by měly ulehčit pohyb i zvýšit komfort cestujícím. Jen v Plzeňském kraji jich je celá řada. „Plzeňský kraj je určitě jedním z těch, který je dopravou a tou tranzitní postižený velmi výrazně. Ale pokud vím, tak některé investice se týkaly zejména třeba železniční dopravy,“ zdůrazňuje důležitost fondů Olga Sehnalová.
Jedna z posledních investicí v Plzeňském kraji se týkala konkrétně okolí hlavního vlakového nádraží Českých drah přímo v západočeské metropoli. „Přesmyk Uzel 2, což znamenalo zejména rekonstrukci mostních konstrukcí u Mikulášského náměstí, navazoval na dlouhodobou koncepci SŽDC. Šlo o to, jak zlepšit jednotlivé dopravní uzly na území města Plzně. Toto byla druhá investiční akce po Jižním předměstí, kdy se zlepšila stanice Jižní předměstí. Součástí toho byla nejenom rekonstrukce těchto mostů, ale i rekonstrukce jednotlivých nástupišť a zlepšení obslužnosti nádraží jako takového,“ informoval technický náměstek primátora města Plzně Pavel Šindelář (ODS).
Celková rekonstrukce nádraží v Plzni vyšla na více než jednu a čtvrt miliardy korun a zhruba z poloviny byla financována z prostředků EU. „Město Plzeň ve stejnou dobu vybudovalo autobusový terminál a tyto dvě investice se vlastně propojily tím, že podchodem z hlavního vlakového nádraží se lze dostat na autobusový terminál,“ dodal náměstek Pavel Šindelář.
