Věra Kohnová si psala od srpna roku 1941 až do ledna 1942 deník. Zachytila v něm poslední měsíce židovských obyvatel Plzně před nucenými transporty. Její deník bývá díky své autenticitě a svědectví doby přirovnáván k Deníku Anny Frankové. V České republice jde o ojedinělou věc. Její pamětní deska je umístěna na domě Koperníkova 43, avšak z jeho boku v Nerudově ulici.
„Nenapadlo mě, že budeme pamětní desku dívce zabité v koncentračním táboře odhalovat v době, kdy Putin rozpoutá válku na Ukrajině. Snad nebudeme muset v Evropě odhalovat podobné pomníky jiným zabitým dětem,“ uvedla Jana Poncarová, plzeňská spisovatelka a předsedkyně spolku W21, který o vznik pamětní desky usiloval. Dodala, že v tuto dobu před 80 lety byla rodina Kohnových už v Terezíně a čekala na transport do koncentračního tábora v Izbici. „Odešli z tohoto domu a už se nevrátili, byli zavražděni. Zůstalo po nich jen několik fotografií a také deník, který si Věrka psala. Deník přes celou válku u sebe schovávala moje prateta Marie Kalivodová z Dobříva, přítelkyně rodiny Kohnových,“ uvedla dále Jana Poncarová.
Pamětní desku odhalila Jana Hůlková z vesničky Melmatěj u Dobříva, dcera Marie Kalivodové, která deník ukrývala. V deníku Věry Kohnové si četla jako dítě. „Bylo mi o trošku méně než Věrce, když jsem její deník objevila v knihovně mého adoptivního tatínka. Rodiče tehdy nebyli doma. Začetla jsem se do něj a když jsem to pak řekla mamince, pověděla mně: ‚ten je Věrušky, měla se pro něj vrátit, ale už nepřijde‘. O to víc jsem k tomu deníčku tíhla. Vracela jsem se k němu v dobách, kdy mně bylo nejhůř a říkala si: ‚vždyť já vlastně žiju a ona chudák ne‘. Umím ho nazpaměť a každá zmínka o něm je pro mě velmi emotivní. Když mi Janička Poncarová poslala návrh pamětní desky, řekla jsem jí, že přesně takto jsem si Věrku představovala. Tato pamětní deska je mementem za všechny děti, které ve válce zahynuly,“ svěřila se Jana Hůlková.
