Když v roce 2019 naposledy odehráli Cyrana, mysleli si, že je to naposledy. Jenže koronavirová doba plány mění, a tak se Michal Dlouhý i Miloslav Tichý letos znovu představili na Divadelním létu pod plzeňským nebem. Poslední šance hru vidět, mají diváci v úterý večer.
Jak si letošního Cyrana užíváte?
M. D.: Strašně moc, dal jsem si to jako dárek k padesátinám, což už je třetí rok. Nečekaně, přestože jsme to před dvěma lety ukončili. Teď ale vznikla možnost si to s touhle skvělou partou zopakovat a je to nádherný, strašně si to užívám.
Jaká byla první reakce, když jste se dozvěděl, že se bude hrát znovu?
M. D.: Představil jsem si ten text a volal všem svým kamarádům a čekal jsem, že alespoň jeden řekne "ne, já nemůžu". Všichni s nadšením řekli „jo“. Takže jsem byl už jen z těchto reakcí přesvědčený, že to asi má smysl, a že se to holt naučíme znovu.
Pamatovali jste si ten text?
M. D.: Herecká paměť funguje tak, že když řeknete derniéra, tak jí vymažete paměť, představení je smazané, aby se uvolnilo místo na další. To se bohužel předloni stalo, takže jsem se to opravdu učil celé znovu. Ale je to verš, melodika, tak když máte hudební sluch, tak se to vrací. Asi dva měsíce jsme na tom dělali.
M. T.: Já to mám trochu jinak, protože hraju Cyrana v Praze. Je to stejný překlad, ale jiná úprava. Takže to je pro mě trochu komplikované, aby ta výhybka šla správným směrem, ale vlastně jsem v tom celý rok. Pro mě to takový náraz nebyl.
Jednu zásadní změnu jste ale udělat museli, protože původní Roxana Andrea Mohylová plní mateřské povinnosti. Jak se vám hraje s její nástupkyní Malvínou Pachlovou?
M. D. Je to změna. Má jiný rytmus, ale přinesla zase něco jiného. Obě holky mají svoje a jsou kouzelné.
M. T.: Ale rozhodně to není, že by Malvína byla nějak pozadu. Mně se s ní hraje moc dobře.
M. D.: Mně taky. Na to, jak krátký čas měla, tak musíme smeknout. Hraje to krásně. Ona to původně měla hrát Malvína, jenže v době, kdy jsme to zkoušeli poprvé, tak dostala angažmá v Mladé Boleslavi. Díky tomu z toho vypadla. Nějakým kouzlem se kruh uzavřel.
Jste v průběhu těch dnů, kdy se hraje, v Plzni?
M. D.: Jsem tady a užívám si i to. Užívám si hotel, kdy můžu spát celý den, děti mi neskáčou po hlavě, nemusím nic, jen se najíst a odpočívat, abych byl večer připravený. (smích)
Stíháte se podívat třeba i po městě?
M. D.: Já tady mám ve Vejprnicích bratrance. Zrovna včera (v neděli, pozn. red.) jsem byl u nich. Tonda Procházka nás vzal taky na střelnici. Máme takové zpestření.
Jedno zpestření jste zažili i v jednom minipivovaru, kam jste se vydali na prohlídku..
M. D.: Kdybychom mohli, tak si ho užijeme víc. (smích) Bylo to zajímavé a paní sládková byla velmi příjemná.
Foto: A. Huclová
