Vraťme se v čase k 17. březnu. Tehdy hrála Plzeň s Mladou Boleslaví rozhodující zápas předkola a pokud vím, kdyby ho vaši spoluhráči zvládli, byl jste připravený na čtvrtfinále po dlouhém zranění znovu naskočit. Jak vám tedy v tu chvíli bylo, když se najednou sen o návratu zhroutil?
Tehdy jsem vůbec nevěděl, co bude. Jestli přijde nějaká šance se ještě dostat na led. Trénoval jsem ale pořád, nechtěl jsem to zahodit. Objevila se možnost hrát za plzeňskou juniorku, případně pak ještě více potrénovat a naskočit za reprezentaci do 20 let na Turnaji čtyř. Pak přišla z ničeho nic ta nejlepší varianta, že jsem mohl jít s reprezentačním áčkem do přípravy.
Co jste si tak říkal, když vám generální manažer Petr Nedvěd zavolal?
Trošku jsem se vylekal, ale jsem strašně rád, že jsem tam mohl být. Volal už i na první kemp, který se konal v Plzni, to jsme si ale řekli s naším fyziotereapeutem a kondičním trenérem, že tomu ještě dva týdny dáme. Tak jsem se připojil až v Chomutově.
Napadlo vás v tu chvíli, že by vaše cesta mohla skončit až na mistrovství světa?
Určitě ne. Chtěl jsem to jen odmakat, udělat nějakou práci, ukázat všem, že jsem se vrátil a že můžu být do další sezóny připravený. I když se mistrovství blížilo, tak jsem chtěl jít den ode dne. Že jsem se dostal na mistrovství světa dospělých, jsem pochopil až v Tampere. (smích)
Přišel první zápas proti Velké Británii a hned premiérový gól..
Gól byl hezký, bylo to skvěle připravené. Na druhou stranu ale musím říci, že ten zápas se mi nepovedl. Na tom mistrovství už ty mé výkony výkony nebyly takové. Pro další práci je ale důležité, že až do těch Švédských her jsem se cítil dobře. Pak udělali rozdíl hráči z NHL. Zámoří je prostě lepší.
I přesto, že jste odehrál jen pár zápasů, zkušenost to byla asi k nezaplacení, ne?
Určitě. Pro mě to bylo skvělé všechny vidět. Hlavně je poznat, že hráči z NHL jsou zvyklí na malé kluziště, všechno dělají ve velké rychlosti, umí si prostě přihrát. Na to si třeba já musím zvyknout. A třeba David Krejčí a David Pastrňák jsou pro mě nejlepší duo na světě, které jsem viděl hrát naživo.
Jak jste trpěl na tribuně v bojích o medaile?
Čtvrtfinále bylo v pohodě. Spíš o ten bronz. Američani to ale měli těžké, měli hodně málo hráčů. Byl jsem se podívat na jejich semifinále proti Finsku a bylo mi tak nějak jasné, že se nedá v tomhle tempu vydržet na čtyři, pět beků ještě další zápas. Po dvou třetinách jsme prohrávali, pak jsme ale ukázali sílu. Pět minut před koncem jsem šel mezi střídačky. To už bylo super a v klidu.
Jaké pak byly oslavy?
Dlouhé, ale umírněné. (smích) Nicméně oslavit se to musí. A teď doufám, že už to bude jen lepší.
Co jste od té doby stihnul?
Chodím do školy, takže makám tam. Snažím se taky ukázat medaili všem, kteří jí chtějí vidět.
Neodjel jste na tzv. combine testy do zámoří. Šlo o nějakou domluvu?
Největší roli hrála termínová kolize. Domluvili jsme se se skauty z NHL a s agenty, že tam nepojedu. Fyzické testy bych nedělal a pohovory můžeme udělat přes internet nebo pak přímo v dějišti draftu v Montrealu.
Mluvíte o pohovorech. Které týmy už se ozvaly? Máte nějaký vysněný?
Nemám žádný vysněný. Ozývaly se tak nějak všechny. Uvidíme, jak to teď bude postupovat, kdo se bude zajímat nejvíc. Teď je to takové oťukávání.
Dostalo se k nám, že prý do Plzně volala často hlavně Arizona..
(směje se) Taky se to ke mě dostalo, četl jsem. Může to tak být.
Nervózní zatím nejste?
Nejsem. Asi až tam v dějišti.
Jak vyplníte zbývající čas do draftu?
Teď chci dokončit třetí ročník ve škole. A pak jsou tam termínové kolize. Hned po draftu je development camp, do toho příprava na mistrovství světa do 20 let. Tím pádem na nějakou suchou přípravu nebude moc čas, což je samozřejmě špatně. Příští týden se dozvím víc.
Dovedete si představit, že byste třeba zůstal i další sezónu v Plzni?
Určitě dovedu. Nejmoudřejší budu ale po draftu, kdy se s tím týmem domluvíme, co pro mě bude nejlepší. Všechny varianty jsou otevřené. Je možnost NHL, AHL, zámořské juniorky i Plzně.
V dresu dorostu o sobě hodně dával vědět i váš patnáctiletý bratr Adam. Můžete nějak porovnat, kdo je lepší?
Teď ho má pod sebou pan trenér Hanzlík a ten říká, že prý je lepší než já v jeho věku, tak uvidíme. (smích)
Máte sen, že byste si někdy mohli zahrát spolu v obranné dvojici?
My bychom spolu hrát nemohli. Na gólmana by pak jezdili tři samotní protihráči a nikdo by nebránil. Máme to oba nastavené tak, že když hraješ dozadu, tak nevěříš gólmanovi. A my mu věříme stoprocentně. (smích)
