Ferdinand II. Tyrolský byl druhorozený syn Ferdinanda I, římskoněmeckého krále, římského císaře, českého a uherského krále a Anny Jagellonské, pra-pravnučky českého krále Zikmunda Lucemburského a dědičky české a uherské koruny. Právě sňatkem Ferdinandových rodičů přišli na český trůn Habsburkové. Ferdinand II. se narodil roku 1529, a ačkoliv ho osud předurčil k úloze pouhého „náhradníka“ pro případ, že by se následníkovi trůnu Maxmiliánovi něco přihodilo, svazovala ho stejná pravidla a povinnosti jako ostatní příslušníky rodu. Filipína Welserová, inteligentní, půvabná a laskavá dívka z velmi zámožné a vlivné augsburské rodiny, byla o dva roky starší. Filipína se s českým místodržícím Ferdinandem II poprvé setkala pravděpodobně už v roce 1548 v Augšpurku, když tam svého otce doprovázel na císařský sněm. V roce 1555 se spolu oba mladí lidé potkali opět, tentokrát na masopustním bále v Plzni, kam se Ferdinandův dvůr přesunul z Prahy, aby unikl před morovou epidemií. Ferdinand a Filipína se pak několikrát setkali také na zámku Březnice, který patřil Filipínině tetě Kateřině z Lokšan, a kde byl Ferdinand II. častým hostem. Právě na zámku v Březnici došlo v lednu 1557 k tajnému sňatku Ferdinanda a Filipíny. Ačkoliv byla rodina Welserů mimořádně vlivná a natolik bohatá, že půjčovala i samotnému císaři, Filipína byla pouhá „měšťka“ a císař by nikdy morganatický sňatek neschválil. Ferdinand I. se o sňatku svého syna dozvěděl teprve až po narození prvního vnuka Ondřeje. Rodem nepřijatelné potomky vyloučil z následnictví, ale synovo manželství toleroval pod podmínkou, že zůstane utajeno. Ferdinand a Filipína spolu prožili šťastných třiadvacet let. O síle jejich lásky svědčí i fakt, že se Ferdinand II. raději vzdal nabízené polské královské koruny, když podmínkou pro její získání byl rozvod s milovanou Filipínou. Harmonické manželství ukončila až Filipínina smrt.
Balet Ferdinand a Filipína je založen na historických skutečnostech, které autor volně kombinuje se svou vlastní intepretací postav, jejich chováním a jednáním v situacích, které se reálně odehrály. Hned v úvodu představení zazní věta „Všechno v této hře je skutečné, anebo je možná všechno vymyšlené…“
V případě Ferdinanda a Filipíny Klein vytvořil kromě libreta, režie a choreografie také návrh scény. „Když pracuji i na scénografii, mohu detailně a důmyslně propojit své nápady a zrealizovat svůj záměr. V mé hlavě se prolnou dva světy – optický i významový,“ vysvětlil Klein. „Náročným úkolem byla příprava textu pro činoherní roli a její začlenění do celkové koncepce, s tím mi pomohl Felix von Bredow. Další z mých stálých spolupracovníků Simon Lovermann propojil svou hudbu s hudbou renomovaných skladatelů a vytvořil jedinečné hudební aranžmá. Stejně tak i koncepce kostýmní výtvarnice Louise Flanagan je založena na propojení starobylého a novodobého. Naše verze příběhu nabídne pohybový slovník současného tance a moderní podobu vyprávění, vedle těchto novodobých elementů představí i řadu historických prvků, dobových obrazů a textů. Věřím, že tato směs starého a nového zaujme diváky. Rád bych jim nabídl inscenaci moderní doby, divadlo roku 2023 a ne muzejní kousek zašlé historie.“
Roli Ferdinanda ztvárnil Richard Ševčík, Filipínu: Sara Aurora Antikainen. Vypravěčem byl Štěpán Tuček. V dalších rolích viděli diváci Karla Audyho jako krále, Jarmilu Hruškociovou jako královnu, Gaëtana Pirese ve dvojroli kněze / papeže a Mami Mołoniewicz jako Loxan.
Dustin Klein se narodil v Německu v roce 1986. Tanci se začal věnovat v taneční škole své matky v Landsberg am Lech a ve studiích pokračoval na Královské baletní škole v Londýně. Profesionální kariéru zahájil v Düsseldorfu v Deutsche Oper am Rhein. V roce 2008 se stal členem baletního souboru Bavorského státního baletu v Mnichově. Od sezóny 2014/2015 zde působil jako sólista až do března roku 2021. Od roku 2012 vytváří vlastní choreografie pro mezinárodní baletní a operní soubory, včetně Bavorského státního baletu a Bavorské státní opery v Mnichově, Bundes Jugend Ballet v Hamburku, Hudebního divadla Stanislavského a Němiroviče-Dančenka v Moskvě. Se svojí tvorbou se účastní také významného švýcarského Kulturního festivalu Origen. Díky inovativnímu stylu jeho choreografií mu byla udělena Bundesjugendballett Hamburg Production Award na 33. mezinárodní choreografické soutěži v Hannoveru a Cena diváků na 34. ročníku Bayerische Theatertage v Regensburgu. Ve svém rodném městě byl oceněn Uměleckou cenou Ellinor Hollandové a Cenou za kulturní sponzorství. Pro baletní soubor DJKT vytvořil v roce 2021 originální inscenaci Vyhoďme ho z kola ven podle divadelní hry Dalea Wassermana Přelet nad kukaččím hnízdem (známé je stejnojmenné filmové zpracování Miloše Formana), založené na románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven.
