Před několika dny byly z USA do České republiky přepraveny ostatky jedné z nejvýznamnějších osobností v historii naší armády, generála Františka Moravce. Je to právě on, kdo je považován za autora operace Anthropoid, jež vyvrcholila atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Události, která zásadně ovlivnila další vývoj 2. světové války a vnímání tehdejšího Československa spojenci. Generál Moravec si v roce 1938 během jednání o Mnichovské dohodě do svých poznámek zapsal: ‚O hranicích a svobodě se nediskutuje. Ty se musí bránit vždy a všemi prostředky.‘ Tato jeho slova byla platná tehdy stejně, jako jsou platná dnes. Nepřestávejme si je připomínat,“ řekl přítomným primátor Plzně Pavel Šindelář. Z vedení města se vzpomínkového aktu zúčastnili i náměstci Eliška Bartáková, David Šlouf, Michal Vozobule a radní Lucie Kantorová a Veronika Jilichová Nová.
Generála George Pattona, jenž se zasadil o osvobození Plzně, Přeštic, Rokycan, Strakonic, Domažlic a Chebu, citovala předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Markéta Pekarová Adamová. „Vítězství zajišťuje nezdolná duše člověka, ne charakter zbraně, kterou používá.“ Podle Pekarové se američtí osvoboditelé v éře komunismu stali obětí nevděku a lidé, kteří jim oprávněně děkovali, byli ze strany totalitní moci perzekuováni jako neposlušní imperialisté. „My již naštěstí otevřeně děkovat můžeme, a když se rozhlížím okolo, jsem moc ráda, že tak ve velkém také činíme. Za historií ale nelze napsat tečku. Nesmíme nikdy rezignovat na obranu svobody před novými nebezpečími, která mají tvář dnešní doby. Ruská ideologie, které dnes čelí Ukrajina, má stejné rysy jako ta nacistická. A má stejně devastující účinky. Proto musí být poražena. Jsem moc ráda, že Američané i Češi pro to opět dělají maximum,“ uvedla Markéta Pekarová Adamová.
Podle ministryně obrany České republiky Jany Černochové nesmíme zapomenout na památku těch, kteří padli za naši svobodu a za svobodu celé Evropy, spojeným státům dlužíme za mnohé. Pomoc USA je stejně aktuální i dnes, kdy na východ Evropy vtrhly jednotky válečného zločince Putina. „Před jeho dalšími dobyvačnými choutkami je naší jedinou záchranou, že jsme členy nejsilnější vojenské organizace na světě – Severoatlantické aliance, a v ní hrají právě dominantní roli USA a jejich jednotky,“ uvedla Jana Černochová. Česká republika ale nechce být jen pasivním příjemcem pomoci, chce se podle jejích slov na své obraně podílet také sama. Proto vláda rapidně navyšuje armádní investice a dělá vše pro to, aby bylo možné co nejdříve modernizovat českou armádu. Vzpomínkového aktu se spolu s ní zúčastnili i ministr kultury Martin Baxa a ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.
„Díky listopadu 1989 můžeme již více než 30 let svobodně říkat, kdo osvobodil Plzeň. Byli to američtí a belgičtí vojáci. Vzhledem k dění na Ukrajině můžeme být ještě více rádi, že za naše osvobození vděčíme jim, a ne Rudé armádě jako v jiných místech naší republiky. Vojáci, kteří osvobodili Plzeň, to ale nedělali proto, aby jim byl někdo vděčný. Dělali to proto, že se rozhodli bojovat se zlem. Minulost nezměníme, ale naši budoucnost ovlivnit můžeme. I my můžeme bojovat se zlem. Každý z nás dle svých možností,“ pronesl senátor a starosta druhého městského obvodu v Plzni Lumír Aschenbrenner, který zastoupil předsedu Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila.
Podle chargé d‘affaires Spojených států amerických v České republice J. E. Michaela Dodmana z historie víme, že láska lidí ke svobodě jen tak nezmizí. „Vzdáváme hold statečným ukrajinským mužům a ženám, kteří stojí bok po boku – civilisté vedle vojáků – a bojují proti agresorovi. Zdravíme také všechny Čechy, kteří laskavě přijali uprchlíky z Ukrajiny, kteří museli prchnout ze své vlasti před agresí putinského režimu. Doufám, že se právě tady a teď společně se mnou budete zamýšlet nad minulostí i současností. Muži a ženy, kteří bojovali a zemřeli během druhé světové války, nám svěřili vzácný odkaz. Tím je jedním slovem – svoboda. Dnes tak obnovujeme svůj závazek zachovat a rozvíjet tento odkaz, kterým je naše společná historie svobody,“ uvedl Michael Dodman.
„Již více než třicet let patří Plzeň mezi hrstku měst, která si neustále připomínají hrdinství všech vojáků, kteří riskovali své životy za svobodu nás všech. Jménem dobrovolníků ze 17. praporu belgických střelců vám za to patří velký dík. Díky těmto oslavám, které jsou nesmírně vřelé a přátelské, vzniklo také přátelství mezi Plzeňany a obyvateli našeho města – Lutychu. Je nám skutečným potěšením se tady s vámi znovu setkat. Nechť toto přátelství trvá na věky a ukáže lidem, že i lidé z různých kultur se mohou mít rádi,“ řekl Luc Rensonnet, syn zesnulého velitele 17. praporu belgických střelců.
Své pozdravy přidali v závěru také samotní veteráni, kteří sklidili největší potlesk přihlížejících. „Dnes chci především říct: pamatujme si, že svoboda není nikdy zadarmo a nemůžeme ji chápat jako samozřejmost. Opravdu cítím, že Česká republika je mým druhým domovem, protože jsem chodil do školy s Čechy, hráli jsme si a pamatuji si na ně. Kdybych se někdy musel z Ameriky odstěhovat, přestěhoval bych se sem, do Plzně,“ řekl sedmadevadesátiletý americký veterán George Thomson.
Zavzpomínal také sedmadevadesátiletý americký veterán Herman Geist. „Byl jsem zde poprvé v roce 1990. Bylo to tehdy, když se stavěl ještě původní památník Díky, Ameriko! Byli jsme tu i později, když probíhala jeho rekonstrukce a poté, když byl odhalen v nové podobě. Chci jen říci, že vy nezapomínáte a vzpomínáte na nás, a my nezapomínáme na vaši zemi. Děkuji Československu.“
Osmadevadesátiletý americký veterán Richard Pieper, jenž byl příslušníkem 97. pěší divize 3. americké armády, patřil do prvních jednotek, které osvobodily Aš. „Předtím jsme bojovali jako součást první armády Spojených států amerických v Rúrské kapse. Osvobodili jsme Cheb, Mariánské Lázně a Teplou. V té jsem nějakou dobu zůstal. Hlídali jsme zde klášter, který se stal dočasně táborem německých zajatců. S 97. pěší divizí jsem poté postupoval až do Plzně, kde jsme podporovali 16. obrněnou divizi. Poprvé jsem se vrátil do Plzně v roce 1995 a toto je moje jedenáctá návštěva. Mockrát děkuji. Mám rád Čechy,“ uvedl.
