„Být celkově devatenáctá v svěťáku je dobrý výsledek, i když letos scházelo víc umístění v první desítce. Ale myslím, že moje výkonnost šla zase nahoru,“ hodnotila devětadvacetiletá Kateřina Razýmová, domažlická rodačka a členka Sport Clubu Plzeň. Teď už česká jednička na chvíli odložila lyže do kouta. S Vladislavem Razýmem, manželem a trenérem v jedné osobě, pokračuje ve zvelebování rodinného sídla pár kilometrů od Plzně.
Jak vám zní, že patříte mezi dvacet nejlepších běžkyň na lyžích uplynulé sezony? Konkurence byla vyšší než v loňském roce. Bylo mistrovství světa, všichni ladili formu na šampionát. Třeba Rusky, které předtím chyběly, teď na spoustě závodů dominovaly. Jsem ráda, že moje výkonnost šla nahoru, přestože jsem nepředvedla více umístění v top ten, takových těch senzačních výsledků. Ale jsem spokojená.
I na poslední akci ve Švýcarsku jste zajela výborný výsledek. Nemrzelo vás, že další závody už nebudou? Forma nebyla špatná, ale jsem ráda, že sezona skončila. Na mistrovství světa jsem předtím zažila velké zklamání a říkala jsem si, že už toho bylo pro letošní sezonu dost.
Zklamání? Ani čtrnácté místo ve skiatlonu vás na světovém šampionátu v Německu nezahřálo? Bylo to takové nahoru dolů. Nejvíce zklamaná jsem byla ze třicítky klasicky. Nevyměnila jsem lyže ve stejném kole jako ostatní, byla to taktická chyba. Nedorozumění, protože já jsem čekala na pokyn, z druhé strany ale zase bylo očekávání, že si o tom rozhodnu sama. Přitom jsem měla závod rozjetý dobře a sil i energie měla dost. A zklamala mě i bruslařská desítka, ta mi nesedla, neměla jsem na to, přestože jsem pro výsledek udělala maximum.
Sezona měla jasnou královnu, dominance Norky Johaugové byla až drtivá. Jak jste to vnímala? Asi nemluvím jen za sebe, když povím, že dělá závody hodně nezajímavými. A člověk se jen může domnívat, čím by to tak mohlo být. Když někdo stojí dva roky za doping, tak je to vždycky takové s otazníkem...
Teď jste běžky na pár týdnů úplně odložila? I když je to pro mě v tenhle čas nezvyklé, tak ano. Navíc u nás teď ani není kde pořádně lyžovat. Na volno jsem se těšila, cítila jsem, že ho potřebuji. Ale že bych si uměla dát nohy nahoru, to mi nikdy moc nešlo. Okolo domku je práce pořád dost. Čeká nás i zahradničení.
Kdy začnete přemýšlet nad další sezonou, která navíc bude olympijská? Ono úplně vypnout v lyžařské rodině dost dobře nejde. Ale je pravda, že teď nad další sezonou moc nepřemýšlím. To přijde až v květnu, se začátkem přípravy. Blíží se olympiáda, ta bude určitě vrchol, jasný cíl. Ale zatím nemám takovou výkonnost, abych mohla ladit formu na jeden konkrétní závod s vidinou medaile. Takže závody Světového poháru pro mě budou stejně důležité, jako ten olympijský. A budu se snažit zase vylepšit dosavadní výsledky.
