Po výzkumu unikátně zachovalé mohyly v nedalekých Dušníkách se pozornost archeologů soustředila na mohylu ve Vražkově, která patří mezi stavby podobného typu, ovšem byla v minulosti značně poničena erozí a orbou. „Mohyla ve Vražkově představuje typickou situaci, se kterou se setkáváme v zemědělské krajině. Mohylový plášť je zde zcela erodován. Z mohyly se zachoval jen obvodový příkop a dvě hrobové jámy, které jsou rovněž částečně poškozeny orbou,“ říká vedoucí výzkumu Petr Krištuf z katedry archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni.
Mohylu, objevenou pomocí letecké archeologie už na konci 90. let 20. století, zkoumajívědci v rámci interdisciplinárního projektu „Eneolitické dlouhé mohyly v Čechách a rekonstrukce rituální krajiny pod Řípem“.Společně ho řeší Centrum pro teoretická studia Univerzity Karlovy, katedra archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni a Fakulta ekologie České zemědělské univerzity. I z hlediska evropského se jedná o první projekt, který se výzkumu dlouhých mohyl věnuje takto systematicky.
„Dlouhé mohyly, na jejichž výzkum se zaměřuje náš projekt, se v té době stavěly v celé severozápadní Evropě, a naše země se tak tímto architektonickým projevem hlásí ke kulturnímu okruhu západní atlantické civilizační tradice. Zaměřujeme se též na otázky spojené s vnímáním krajiny a významem hory Říp pro rituální aktivity pravěkých lidí,“vysvětluje Jan Turek z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy v Praze.
Mohyla ve Vražkově nepatří mezi největší. Je asi 31 metrů dlouhá a 11 metrů široká. Delší osou je orientována ve směru východ-západ, přičemž směrem k západu se zužuje na 6 metrů. Přesto ukrývala v delší ose dvě hrobové jámy s vnitřní dřevěnou konstrukcí. V první byl uložen dospělý jedinec bez jakýchkoliv milodarů. Druhá byla silně poničena orbou a obsahovala dislokované lidské kosti a rozbitou keramickou nádobu. „Ukazuje se, že chudší hrobová výbava byla pro tyto mohyly typická. Významnost pohřbeného jedince byla spíše zdůrazněna monumentalitou mohylové konstrukce,“ doplňuje Petr Krištuf.
Projekt jeunikátní svým interdisciplinárním zaměřením. Počítá například s velkým množstvím environmentálních analýz. „Díky analýze pravěké DNA bude snad možné sledovat příbuzenské vztahy pohřbených jedinců. Tím alespoň částečně oživí vztahy, které spolu měli naši dávno zemřelí předci,“ upozorňuje Jan Turek.
Velkou pozornost vědci věnují také chemickému složení půdy z výplní hrobových jam, příkopů nebo samotného mohylového pláště. V současné době odebrali a analyzovali asi 1200 vzorků půdy ze čtyř mohyl na Podřipsku. „Půda na všech zkoumavých lokalitách je velmi chudá na tzv. antropogenní prvky. Lidé zde tedy nesídlili a šlo zřejmě o místa pohřbů a rituálů,“ představuje první výsledky Michal Hejcman z České zemědělské univerzity v Praze. „Tyto vzorky představují unikátní soubor, který nemá v evropské archeologii obdoby a umožňují nám zkoumat proces výstavby, užívání i zániku mohylových monumentů,“ doplňuje Petr Krištuf.
Foto: ZČU Plzeň
