„Trošku mě mrzí, že nebudeme střílet v Paříži, ale určitě se tam budu chtít alespoň podívat a nasát atmosféru. Na střelnici v Chateauroux už jsem několikrát byl. Je moc pěkná, nicméně dokáže být trošku náročná. Zvlášť ta malorážková střelnice, kde umí docela dost zafoukat,“ uvažuje třiadvacetiletý ostravský rodák Přívratský, který je již řadu let klubovým členem plzeňského Olympu.
Na olympijských hrách se představí v třípolohové malorážce a vzduchové pušce, s Plzeňankou Veronikou Blažíčkovou pak budou ve vzduchovce střílet také soutěž smíšených družstev.
Jaké tedy máte zkušenosti s olympijskou střelnicí?
Byly tam dny, kdy vítr byl minimální a dalo se střílet krásně. Ale pak tam byly dny, kdy to bylo opravdu náročné a vyžadovalo to velké soustředění a přesto se to ne pokaždé podařilo vychytat. Vítr může hodně výsledek ovlivnit, může střelce překvapit.
Navíc je to 300 kilometrů od Paříže...
Nebudu zastírat, že je to trošku škoda, že jsme takhle malinko odstrčení. Nedá se nic dělat, prostě to organizátoři takhle naplánovali. Pořád to máme lepší než surfaři na Tahiti, kteří jsou ještě úplně jinak vzdálení. Já pořád doufám, že se dostanu i do Paříže. Třeba do vesnice nebo minimálně do Českého domu, abych se alespoň trochu nadechl té opravdové olympijské atmosféry.
Byl jste také jeden z prvních, který v Praze převzal kompletní olympijskou výbavu pro české sportovce. Líbí se vám?
Vždycky je fasování takový ten moment, kdy si člověk uvědomí, že tam opravdu jede. Jakmile dostane to oblečení a celou kolekci, už se máte na co těšit. Můžete si představovat, jak to tam budete nosit a jak tam bude pěkně. Líbí se mi všechno, nejvíc boty, mikina, batoh a hlavně velká cestovní taška. To, že má tentokrát skořepinu, je naprosto skvělé. Na to naše cestování je to určitě funkční a zvýší to její životnost.
Před třemi lety na hrách v Tokiu jste byl čtrnáctý ve vzduchovce a šestnáctý v malorážce. Cítíte se teď silnější a zkušenější? Loni jste získal bronz ve finále Světového poháru v Dauhá.
Cíl zůstává stejný. Já bych chtěl odstřílet dobře odpracovaný závod. To je stejná meta, kterou jsem si dával i do Tokia. Stejný cíl, který si dávám na každý závod, kam jedu. Tím, že ta konkurence u nás je tak obrovská, nemá vůbec smysl uvažovat jinak, třeba co se týká umístění.
V jaké disciplíně si věříte nejvíc?
Pokusím se zabojovat v obou disciplínách a vyždímat ze sebe, co budu moct. Já osobně mám radši malorážku, nicméně nemůžu říct, že by se mi v ní dařilo o mnoho víc než ve vzduchovce.
Na Evropských hrách vám k bronzu ve vzduchovce pomohly i šťastné trenýrky, které si berete na každý větší závod. Pojedou s vámi i do Francie?
Bohužel ne. Teď jsem je někde ztratil, zašantročil, tak možná budu muset pořídit stejný typ, jenom verzi dva. Tedy svítivě zelené s avokády. (smích)
Před olympiádou jste ještě absolvoval soustředění v Mnichově, kde byly i zahraniční olympijské týmy. Dalo se něco vypozovovat?
Samozřejmě okukujete, jak se daří ostatním, ale není to nic zásadního. Pro mě je střelba vždycky boj člověka sama se sebou. Takže šlo o to, abychom se dostali do té závodní zátěže a vyzkoušeli si, jak nám fungují polohy a celkově ten celý proces.
