Ladislava Vaněčka hned tak něco nezlomí. Naopak. Po hořké zkušenosti s podnikáním s Janečkem starším se poučil a z prohry udělal příležitost. Pronikl do byznysu s pohledávkami nebo využil byznysové příležitosti u nově vzniklého institutu svěřenských fondů. Na těchto základech založil investorskou skupinu Invest & Property Consulting (IPC), kterou nyní připravuje na vstup do první investorské ligy a která spravuje aktiva přibližně v objemu dvou miliard korun.
„Moc z bohatství a peněz je velmi silná a jen vaše vnitřní zralost ukáže, jestli jste připraven takovou roli zvládnout, nebo vás to semele,“ říká dnes Ladislav Vaněček, který chce více veřejně vystupovat a svým příběhem apelovat na podnikatele a byznysmeny, aby tlaku z nabitého bohatství či úspěchu nepodlehli.
Proč jste se rozhodl vyjít na veřejnost?
Po mnoha letech se mi uzavřely všechny trestní kauzy. O minulosti už mohu mluvit, aniž by to ovlivnilo vývoj nějakého mého případu. Dalším důvodem je rozvod s mojí ženou Alinou díky všem mediálním kauzám. Až dokonce jsem se snažil, aby má minulost neovlivnila moji rodinu. Nepovedlo se, a tak jsem život zasvětil firmě a podnikání. Vše, co jsem vydělal jsem věnoval na rozvoj IPC. Takže jsem došel k rozhodnutí, že pokud máme jít hrdě dál, je třeba jít s čistým štítem. A je třeba začít u sebe – vycházím ze šera stínů, aby firmu IPC neprovázely dál nepodložené spekulace.
Přibližte nám své podnikatelské začátky, ještě před založením IPC.
S podnikáním jsem začal již na vysoké škole. Mým cílem bylo, abych si po absolvování nemusel hledat práci a plynule nastoupil do rozjeté vlastní firmy a vydělával přitom víc, než ostatní absolventi. To se mi splnilo, takže červený diplom putoval do šuplíku a já začal podnikat v IT, marketingu a reklamě. Pořádný byznys ale přišel až o pár let později s vlastní stavební firmou. Za ušetřené peníze jsem si pořídil dodávku, se kterou jsem přes den vozil na stavby materiál a po večerech dělal rozpočty, nabídky a smlouvy. Z ničeho jsem během krátké doby vybudoval firmu, zaměstnávající 50 lidí se stomiliónovým obratem. První pád v podnikání zajistil můj „kamarád“ pro kterého jsem stavěl velký developerský projekt. Poslední, dvacetimilionovou fakturu prostě nezaplatil. Až tehdy jsem pochopil, proč tak spěchal na podpis smlouvy. Firma skončila v insolvenci a já byl bohatší o první zkušenost.
Opravdu velké nezdary vás ale v podnikání ještě čekaly, že?
Ano. Mým dalším investorským partnerem se stal Karel Janeček starší, otec Karla Janečka – neúspěšného prezidentského kandidáta. Skoupili jsme okolo Plzně pozemky, kam oko dohlédlo a začali realizovat ne jeden, ale hned několik developerských projektů. Moje arogance, egoismus i víra v to, že všichni okolo mě přeci musí pracovat stejně intenzivně jako já, musela dojít odplaty. A to se stalo. Termíny, které jsem si opilý svým úspěchem stanovil se nepovedlo splnit. To by ještě nebyla žádná katastrofa. Jenže tady můj partner Karel, až doposud hodný a rozumný pán, ukázal svoji druhou tvář. Tehdy jsem poznal a za mnoho let následně pochopil, kdo je KORDA, jak znělo jeho krycí jméno v tajných svazcích STB.
Janeček mi snadno přemluvil k tomu, abych, když nemohu splnit termíny, převedl veškerý majetek – tedy všechny peníze, stavby a pozemky do jedné firmy a tu mu dal. Hnán pocitem viny k mému velkému podnikatelskému vzoru jsem to udělal. Kdybych místo toho řekl, aby si zástavy uplatnil soudně, byl jsem z celé šlamastiky venku. Janečkovi nestačilo, že součástí mnou vložených peněz byly i všechny peníze, co jsem dostal za dům zděděný po otci a také byt, o který jsem připravil svoji matku, tedy že jsem přišel o úplně všechno já i moje máma. Rozhodl se, že nebude platit závazky, které firma měla vůči dodavatelům.
Místo peněz využil kontaktů a zkušeností nabytých v minulosti (Karel Janeček, byl agentem Státní tajné bezpečnosti. Dotáhl to až na pozici majora, což je jeden z nejvyšších postů. Jeho krycí jméno bylo: KORDA. Tento fakt se nechá zjistit z veřejně dostupných odtajněných spisů) Janeček na mě podal celkem 16 trestních oznámení. Najal si operativce, který obešel věřitele s tím, že mají dvě možnosti. Buď budou svědčit proti mně, nebo budou spoluobviněni společně se mnou. Že jim nezaplatil, není třeba zmiňovat.
Takže já byl bez peněz, proti mně stál miliardář s aparátem bývalé STB, který byl ještě v tu dobu prorostlý jak do řad policie, která mě vyšetřovala, tak do soudního systému, který mi následně několikrát podmíněně odsoudil. Janeček na našich developerských akcích vydělal násobky svého vkladu. Já jsem skončil naše podnikání s dluhy a exekucemi a několika podmínkami. V průběhu dalších deseti let jsem se každý den budil s tím, že mě zavřou do vězení. Nezlomilo mě to. Loni skončil úspěšně poslední soud z této kauzy, kdy jsem byl zproštěn obžaloby. Teď mohu již volně dýchat.
Jaký podnikatelský cíl jste si vytyčil v té době? 11 let je dlouhá doba, abyste nedělal nic…
Podnikat s podmínkou, exekucí, a s nálepkou člověka, co přivedl k likvidaci několik svých firem (je jedno proč a kdo za to mohl) je takřka nemožné. V té době mě napadlo z této prohry vytvořit příležitost. Pokud to jediné, co umíte dělat, je likvidovat své zadlužené firmy před bankrotem, pak to dělejte jako byznys i pro ostatní. Vždyť to je přeci vaše know-how!
A tak jsem se nakonec dostal k vymáhání pohledávek a následně k obchodování s nimi. U pohledávek je veliký výnos. A to oslovilo mé známé. A základ pro investorskou firmu je na světě. IPC tedy vznikla na pohledávkách. Doposud tvoří význačnou část portfolia. A doposud se na tom nechá nechutně vydělat.
Byl jste tedy architektem IPC, ale v jeho struktuře jste nikdy oficiálně nebyl. Proč? Kdo je dnes majitelem firmy a kdo rozhoduje?
Nedovedu si představit, jak by mohl být člověk jako já v oficiální struktuře jakékoli firmy. Respektive nedovedu si to představit ve dnešní pokrytecké společnosti, která se neptá proč. Naopak pokud by lidi zajímaly důvody, proč mám černý puntík, byl bych ideálním zástupcem jakékoli investiční firmy. Vždyť můj rejstřík je nejlepším důkazem toho, že jsem si všechny své byznysové přešlapy tvrdě zaplatil, tudíž, na rozdíl od rychlokvašek s koupeným titulem MBA vím, jak se podobným problémům vyhnout. (smích)
Je však jeden skutečně racionální důvod, proč ve struktuře nebýt ani neoficiálně. Když jste geniální byznysmen, dovedete nadchnout ostatní pro své záměry, a ještě máte pravomoc rozhodovací, pak už nemáte žádnou brzdu. A dříve či později musí přijít pád.
Což se stalo. Moje žena Alina vlastnila část společnosti IPC. To bylo v době, kdy se firma stala skokově úspěšnou. Doposud jsme investovali desítky milionů, ale najednou jsme měli k dispozici stovky. A pokud máte úspěchem podpořené ego a dost peněz, začnete trpět pocitem bezchybnosti a nesmrtelnosti. A s tím přišly první špatné investice a nezdravá rozhodnutí. Ty jsem si nakonec všechna zaplatil z vlastního. A to byl důvod, proč se Alina vzdala svého podílu.
Genialita vymýšlení byznysu musí být oddělena od vlastnictví a výkonu rozhodování. Je to brzda před špatnými rozhodnutími. Naopak Je třeba mít nezávislý rozhodovací aparát, ideálně imunní vůči mému charismatu v přesvědčování. A to dnešní IPC má. Já jsem hlava v oblacích, ostatní jsou nohy na zemi. Není to žádná ostuda. Společnost Apple se Stevem Jobsem došla ke stejnému závěru. Majitel IPC, architekt Oliver Kálnássy, je veřejně dohledatelný v obchodním rejstříku.
Svěřenské fondy a pokuta od ČNB
Jak to bylo s neoprávněným podnikáním se svěřenskými fondy, za což vám dokonce Česká národní banka (ČNB) v minulosti udělila pokutu?
S novým Občanským zákoníkem v roce 2014 se vrátil do české kotliny i statut svěřenských fondů. A pro správného vizionáře je každá změna příležitost. Takže krom obchodu s pohledávkami se činnost IPC rozšířila i o služby pro správce svěřenských fondů.
Pokutou od ČNB považuji v tomto ohledu za tu nejlepší referenci, kterou vlastně můžeme mít. Česká národní banka může a uděluje pokuty velmi ráda – od milionu až po řády desítek milionů. A my jsme dostali tu nejnižší možnou sazbu. Ale jak to celé vzniklo. Ze začátku jsme neměli dostatečné informace k tomu, co máme udělat proto, aby byl náš byznysový záměr v pořádku. Prováděcí vyhláška k tomuto zákonu neexistovala a zákon sám měl jen pár stránek a z toho jsme se nedozvěděli vůbec nic. Psali jsme na ČNB, na finanční správu, na finanční úřad a všude jsme dávali dotazy, jestli je možné tento typ podnikání realizovat a jak. Nedostali jsme ani jednu odpověď. Během několika let rovnou zahájila ČNB řízení a dala nám pokutu.
Opět jsme se z toho poučili: pochopili jsme, že je třeba striktně oddělit služby od investiční činnosti. To byla naše chyba. Proto od roku 2021 došlo skutečně k radikálnímu oddělení služeb pro správce svěřenských fondů a investiční činnosti společnosti.
Současně byla v této době na vaši dnes již bývalou manželku Alinu založena firma Target Investments. Jakou roli tato firma měla?
Po období rozmachu v investicích, které mělo za následek několik ne úplně výhodných rozhodnutí, jsem přemýšlel, jak to udělat, aby špatná rozhodnutí zůstala na vrub jejich tvůrce. Tak vznikl Target. Byl to vlastně akcelerátor investičních projektů, aby do IPC vstupovaly již prověřené a připravené projekty. I proto zde nalezneme několik neúspěšných záměrů, jedním z nich je případ investice do mediálních aktivit Petra Hájka, někdejšího tiskového mluvčího prezidenta Václava Klause. Tato firma tedy zafungovala přesně tak, jak měla. Špatné projekty nevstupovaly do IPC, případně byly z IPC do Targetu prodávány, a naopak dobré investiční příležitosti byly postupovány do IPC.
Financování dezinformačních médií Petra Hájka vedlo k domněnce, že máte vazby na ruský režim. Můžete to vyvrátit?
Toto slýchávám často. To, že je vaše manželka z Běloruska a že jsem obchodoval s celým bývalým Sovětským svazem (nejen Rusko, ale i Ukrajina, Katzachstán, a Bělorusko) z vás dneska automaticky dělá Putinovo kamaráda. Je to směšné a asi tak pravdivé, jako když si v Praze objednáte ruskou prostitutku a tím jste se „spojil“ s ruským režimem (smích).
Pan Hájek je z mého pohledu lhář a podvodník. Já jsem jej historicky osobně neznal. Seznámil jsem se s jeho dcerou Erikou, která přišla s nápadem vytvořit v ČR Centrum alternativní medicíny, ve kterém by se měli doléčovat vlivní lidé z Čínské republiky. Dokonce jsem se sešel se zástupcem budoucího investora, pro nějž se měla investice připravovat, který měl celý projekt koupit. Vypadalo to všechno krásně. Návratnost byla během třech let, to znamená to zhodnocení investice přes 30 % ročně. To mi přišlo jako velice zajímavé. Dneska bych se nedivil tomu, kdyby onen investor z Číny byl najatý herec, případně vlastník večerky na rohu ulice.
Až potom jsem se sešel s jejím otcem Petrem Hájkem, který garantoval, že o kliniku bude zájem, že zařídí svým jménem, ale i jménem bývalého prezidenta Václava Klause, abychom tam měli neustále přísun klientů z Číny, a právě velkého investora, který projekt v určité fázi převezme. Byznys se záštitou bývalého prezidenta. Wow! Ale jednou z malých podmínek celého tohoto byznysu bylo, abych mu poskytl několik milionů na jeho žurnalistické zájmy.
Bylo ovšem dohodnuto, že to rozhodně nepůjde do žádných z jeho kontroverzních médií jako je Protiproud. Mojí podmínkou bylo, aby to šlo do něčeho, co nebude kontroverzní. A to měl být časopis My. Časopis byl ze začátku velice čtivý. Žádný lifestyle plný fotek a hesel v barevných bublinách. Poctivý časopis plný informací. Něco na styl 100+1 z konce osmdesátých let. Jak se začal postupně radikalizovat, z projektu jsem odstoupil
Nakonec jsme do toho zainvestovali čtrnáct milionů korun. A Nikdy jsem je neviděl nazpátek. Zaplatil jsem si ztrátu z vlastního. To, co mě na tom nejvíc mrzí je, že přestože jsem se stal oběť podvodníka, tak mě tady média staví do role někoho, kdo tady podporuje ruský režim. To je samozřejmě holý nesmysl. Navíc mě i díky této kauze opustila žena, se kterou jsem byl zrovna dnešního dne (středa 3. 5.) soudně rozveden. Mimochodem jednou z neuvěřitelných mediálních zkratek bylo i to, že moje napojení na Kreml vedlo přes moji bývalou ženu Alinu, která pocházela shodou okolností z Běloruska.
Samotný areál sanatoria, který samozřejmě také nikdo z Číny nekoupil, nám zůstal. Naštěstí jsme pro nemovitost našli nové, a ještě lepší využití. Spojili jsme se s jedním z nejlepších českých adiktologů Alešem Kudou a vybudovali tam luxusní sanatorium pro léčení závislostí. Možná bychom zde mohli nabídnout služby i panu Hájkovi, aby se vyléčil za závislosti na lhaní. Dám mu slevu. Ale zaplatit bude muset, po předchozí zkušenosti, dopředu.
A jak to bylo s těmi ruskými pohledávkami? Byl to vás největší obchod?
Jak jsem již uvedl, vlastně celý byznysový život obchoduji s Ruskem, s Běloruskem, s Ukrajinou, obchodoval jsem tam ještě v době, kdy mezi těmito zeměmi nebyla vnímána žádná hranice a nebyly žádné nepokoje. Nakonec v Bělorusku jsem se seznámil s moji bývalou ženou Alinou, takže nemohu říci, že jsem v těchto zemích nikdy nebyl. Ano, dělali jsme byznys v zemích bývalého sovětského bloku, samozřejmě dávno před tím, než vypukla válka na Ukrajině. Díky tomu jsme se dostali i k různým investičním příležitostem.
V obecné rovině všechny banky na světě prodávají pohledávky. To znamená, půjčují peníze a ty úvěry, které jsou neplacené, prodávají pod cenou. Protože jinak by musely vytvářet opravné položky a snižuje se jim kapitál. Pro banky je tedy výhodné prodat balík pohledávek třeba za 10 % ceny. Je to nejvýhodnější, než si je dlouhodobě vymáhat, protože po tu dobu vymáhání by musely tvořit obrovské opravné položky.
Bankovní pohledávky se prodávají ve velkých balících. Těch firem, který nakupují od bank jsou řádově desítky po celém světě. Prodávají se v obrovských balících za neskutečně peněz. A od těhle firem se pak překupují pohledávky do dalších firem, těch už je stovky po světě, ale pořád je to velmi omezená skupina. A mně se podařilo s jednou takovou skupinou navázat spolupráci. To, že shodou okolností to byly pohledávky Ural banky a nebylo to například z banky z Bangkoku nebo z Bangladéše nebo z České republiky či Slovenské spořitelny, to byla čistě náhoda. Prostě berete to, co v ten okamžik je. A takhle jsme přišli k pohledávkám Ural bank, které byly koupené za neuvěřitelně zajímavou cenu.
To, od které firmy jsme pohledávky pořizovaly a za jakou sumu, je to nejcennější know-how, které jsem do IPC přinesl a které tudíž sdělovat nebudu. Mohu ale říci, že jsme tyto pohledávky koupili do zmíněné firmy Target Investments, která po roce a půl příprav a tvrdé práce tyto pohledávky odprodala IPC za přibližně 418 milionů korun a IPC je následně prodalo se ziskem 240 milionů korun, opět firmě z oboru pohledávek. Tedy kupní cena pro IPC byla evidentně v pořádku, když IPC následně na nich realizovala takový zisk. Ke dnešnímu dni je polovina zisku uhrazená a zbytek se hradí dle dohodnutého scénáře. Dá se tedy říci, že to byl jeden z mých nejpovedenějších obchodů.
Z utržených peněz Target vyrovnal všechny investiční přešlapy IPC, které se doposud staly. Tím ztratil své opodstatnění a byl prodán. Takže mně osobně nezbylo nic, ale vydělal jsem jak IPC, tak na všechny své předchozí chyby.
Byly nějaké chyby, ze kterých jste se nepoučil?
Bohužel ano. Patřím k lidem důvěřivým. Věřím, že všichni jsou dobří. Takže jsem se ještě jednou spálil při výběru kolegy.
Do čela IPC jsem jmenoval paní Michaelu Skálovou. A Věřil jí. To byla chyba. Za mými zády si z firmy vybrala více jak 20 milionů. A i tuto částku jsem si zaplatil z vlastního. V současné době je proti ní podáno trestní oznámení a věřím, že brzy pozná, jaké to je kráčet chodbou s řadou zamřížovaných okének v kovových dveřích.
Ten člověk je navíc tak drzý, že místo toho, aby se snažila nějakým způsobem své chování omluvit, tak ještě vystupuje proti IPC, médiím dodává lživé informace a má semináře, jak investovat. Podle paní Skálové je správná investice asi následovná: „Někam se vetřete, získejte důvěru a okraďte klienta či obchodního partnera, co to dá. Následně jej očerněte a použijte hloupé a senzacechtivé novináře, aby vám v tom pomohli.“
Jak si dnes stojí investiční skupina IPC? Kdo ji ovládá?
Od roku 2021 intenzivně pracujeme na tom, aby o investicích nemohl rozhodovat jeden člověk, ani dva. Máme novou, jasnou strukturu firmy – nově 90% firmy vlastní předseda správní rady, Petr Pávek. Další 4% vlastní Oliver Kálnássy, a po třech procentech Ivan Machoň a Lukáš Moravec, kteří jsou v dozorčí radě.
Pro hodnocení a výběr investičních projektů slouží Oddělení finanční analýzy, máme tady standardy hodnocení financí, které jsme přebrali od nadnárodních investičních společností. Je tady aparát dalších kompetentních lidí, včetně auditorů. Navíc k tomu máme to, co se nedá koupit, a to je nepřenositelná životní zkušenost. Díky tomu si troufnu říci, že dnes je firma IPC ve velice dobré kondici, a zatímco se některým investičním firmám v posledních letech na trhu nedaří, tak u nás dochází k velmi intenzivnímu růstu firmy.
Nechali jsem si přecenit majetek IPC nezávislou renovovanou konzultačně auditorskou agenturou a naše majetky výrazně převyšují naše závazky. Máme před sebou veliké plány. V současnosti investiční společnost IPC spravuje zhruba dvě miliardy korun a našim cílem je, aby došlo ke skokovému nárůstu na stejnou částku, ale v eurech. Máme ambice stát se jednou z deseti nejsilnějších investorských skupin v České republice a již velmi brzy oznámíme, jak toho dosáhneme.
PR