Z tribuny se zdálo, že zápasová nerozehranost nebyla vůbec znát.. Nemohli jsme úplně vypadnout z tempa. Dál jsme poctivě trénovali, příprava měla velkou kvalitu. V tom nás pauza nijak neomezovala. Jenom to chtělo chytnout zápas za správný konec, ale takové mače každého rychle vtáhnou. Makali jsme a na hřišti nám to šlo.
Vy jste nastartoval tým za vítězstvím pěkným úvodním gólem. Kdy padlo rozhodnutí, že zkusíte brankáře Nitu přelobovat? Hned mi to blesklo hlavou. První dotek jsem měl trochu delší. Viděl jsem, jak gólman zareagoval, že šel proti mně. Balon trošku skákal, přišlo mi to jako ideální řešení.
Pár minut na to jste po souboji odstoupil ze hry. Co se stalo? Dostal jsem kopačkou do hlavy, měl jsem tam tržnou ránu. Chvíli jsem byl mimo, ale doktoři to vyřešili, zašili to na lavičce. Trochu to bolí, ale není to nic vážného, cítím se v pohodě. Nijak mě to neomezovalo ve hře.
V průběhu zápasu panovala poměrně velká zima, navíc byla i mlha. Vy jste ale hrál s krátkým rukávem. Takové počasí vám tedy nevadí? Když jsem v zápasovém transu, tak zimu ani mlhu nevnímám. Na takové věci při hře nemyslím. (úsměv) Už při rozcvičce jsem se cítil dobře zahřátý, nepotřeboval jsem nic teplejšího.
Narozdíl od jiných spoluhráčů, ze zápasového rytmu nevypadnete, rovnou jedete na sraz reprezentace do 21 let. Jak se těšíte, že si zase zahrajete? Je to poslední sraz jednadvacítky. Tedy doufám, že jen letos, že se pak ještě sejdeme před Eurem příští rok. A k němu vede cesta jenom přes zápas v Řecku, jedeme tam zvítězit a urvat postup pro sebe.
