„Uvidíme, my můžeme doufat v odplatu,“ usmál se bývalý reprezentant Jan Stehlík na startu letní přípravy. Odchovanec plzeňské Lokomotivy, v jejímž dresu také poprvé okusil nejvyšší českou soutěž, kterou pak hrál i v barvách pražské Dukly.
Od roku 2009 pak působil osm sezon ve francouzském St. Raphaelu, městečku na Azurovém pobřeží, které se nachází poblíž známých letovisek St. Tropéz, Cannes a Nice. Byl u toho, když se zprvu průměrný klub vyšplhal až do absolutní špičky. V roce 2016 byl dokonce vicemistrem Francie, ale protože nesplňoval přísné podmínky, nemohl hrát Ligu mistrů. V Poháru EHF postoupil až do závěrečného Final4 a Jan Stehlík se pak vrátil do rodné Plzně.
A stále je v extralize platným hráčem, z pravé spojky sice není žádným střelcem tvrdých ran, ale dokáže perfektně uvolnit spoluhráče.
Honzo, spočítáte vůbec kolikátou letní přípravu začínáte?
To po mně nechtějte, přesně to nevím. Já na čísla moc nejsem. Ale po návratu z angažmá ve Francii do Plzně to bude tak sedmá, osmá.
Těší se člověk po dovolené na spoluhráče? Na společnou tvrdou dřinu?
Na všechno kromě běhání se těším. Běhání, zvlášť to na oválu, rád nemám. Je to nezáživné. (úsměv) Posilovna a to všechno ostatní jde, dokonce ani běhání v hale s míčem mně až tolik nevadí.
Ale letní přípravu jste zahájili právě na atletickém stadionu právě běháním…
Na úvod jsme běhali osmistovky, nebylo to zase až tolik náročné. My už jsme ale měli 14 dnů před zahájením společné přípravy dva týdny individuální plány, takže jsem něco naběhat musel. Ale během dovolené jsem se snažil šetřit achilovku, s níž mám problémy, takže jsem dělal spíš zpevňovací cviky. To tělo taky potřebuje.
Jaká byla dovolená Jana Stehlíka? Myslel jste i na házenou nebo jste si ji úplně snažil vytěsnit z hlavy?
Musím se přiznat, že myšlenky na házenou jsem neměl. Věnoval jsem se rodině, většinou jezdíme na dovolenou do míst, kde jsem ve Francii hrál. Dvě děti se nám tam narodily, je to srdeční záležitost.
Ve Francii probíhají olympijské hry, sledujete třeba házenkářský turnaj nebo jiné sporty?
Abych řekl pravdu, olympiádu moc nesleduju, nejsem až takový fanoušek. Když jsem byl malej, díval jsem se, ale teď už ne. I když na házenou se občas podívám.
Pomohlo vám letní přestávka vstřebat porážku s Karvinou ve finále extraligy? Jak stříbrnou pozici s odstupem času vnímáte?
Rozhodně to není něco, čím bychom se měli trápit. Ale je to škoda, mohli jsme to zvládnout lépe, určité drobnosti šly udělat jinak.
V posledních sezonách bývá finálové obsazení stejné Karviná a Plzeň, střídáte se na trůnu. Je pro vás motivací zase to soupeři vrátit a zvednout pohár nad hlavu?
Bylo by to krásné, ale jsou tam i jiné týmy, které mají vysoké ambice. Uvidíme, jak to všechno dopadne. My můžeme doufat v odplatu. Uděláme všechno proto, aby byla Plzeň zase úspěšná.
