Co říkáte tomu, že se druhé kolo senátních voleb mění v boj o koalici na kraji? Myslíte názor na to, že posunutí vyjednávání o kraji až po druhém kole senátních voleb je proto, aby byla uzavřená koalice s hnutím ANO, a že by mě to před druhým kolem mohlo uškodit?
Ano. Tak to mě opravdu mrzí, pokud si někdo myslí, že toto odsunutí jednání hraje v můj prospěch. Opravdu se velice mýlí. Pro jistotu musím zopakovat, že na Slovanech koalici s ANO nemáme, ani jsem pro ni nehlasoval. Pokud by se někdo zeptal napřímo, tak bych pro ni nehlasoval ani na kraji, i když nejsem krajský zastupitel.
Kromě toho jedinou výtkou vaší konkurence je, že tzv. "sedíte na dvou židlích". Co na to říkáte? Slyším to od nich poměrně často. Je to jedna z mála výtek. Bral bych to vážně od lidí, kteří žijí na Slovanech, ti o mé práci ví nejvíce. O souběhu funkcí věděli voliči na Slovanech už před posledními komunálními volbami v roce 2018 a stejně jsem hlasů dostal nejvíce ze všech. Do městských voleb jsem tenkrát obdržel přes 11 tisíc hlasů, mimochodem kolega Kůs necelých 6 tisíc. Do Senátu bych navíc určitě nekandidoval, kdybych byl starostou krátce. Ale myslím, že po 20 letech už mám dost zkušeností, abych zvládl funkce obě. Můj volební okrsek je oproti jiným jednoduchý, protože je homogenní a neskládá se z více měst nebo obcí.
Práce senátora je pro mnoho lidí neznámá. Jak konkrétně vypadá? Je to jiná práce, než práce starosty nebo zastupitele. Senát zasedá jednou za tři neděle, obdobně často zasedají předtím i výbory. Hlavní práce senátora se odvíjí od jeho okrsku, v tomto případě u mě v Plzni. Práce je to ale nevděčná. Jedním z hlavních mých bodů bylo, že jsem se snažil prosadit boj proti EET. Byl jsem s kolegy jen jeden hlas od toho, aby se kompletně elektronická evidence tržeb zamítla. Snažíte se, ale občas to dopadne jinak. Takový je život.
Takže taková neviditelná práce? Přesně, tím se to liší od práce starosty. Tam vidíte, co vám povedlo nebo nepovedlo, hned. Vždycky práci senátora přirovnávám ke štafetovému běhu. My dostaneme kolík a na tom úseku musíme běžet směrem, který považujeme za správný. Předáváme ho pak do sněmovny, a co se s ním stane, to už neovlivníme. To ale neznamená, že bychom neměli běžet.
