„V dnešní době tráví doma děti spoustu času u počítače a některé z nich nebyly ani v lese nebo třeba u rybníka. Tímto bych chtěl pozvat rodiny s dětmi, ale i ostatní občany na nenáročnou procházku do krásné přírody v okolí Plzně, kde se naučnou formou seznámí s prací našich lesníků, chovem ryb v městských rybnících, včelařstvím, lesní zvěří a stromy nebo správnou výsadbou sazenic. Věřím, že se jim i dospělým program jarního pochodu bude líbit a že si jej užijí,“ řekl Aleš Tolar, náměstek primátora pro oblast dopravy a životního prostředí.
„Účastníci jarního pochodu vyrazí z dolní plochy Arboreta Sofronka a půjdou přes úvodní zastavení o včelách a včelaření podél železniční trati na horní plochu Arboreta Sofronka, kde pro ně lesní školka Větvička připravila „Dávnohrátky“. Pak se přesunou malou dančí obůrkou k rybníku Vydymáček, kde na ně bude čekat zastavení o rybách a chovu ryb. Na dalším stanovišti u Seneckého rybníka se mohou dozvědět něco o Bolevecké rybniční soustavě a u klubovny skautů pak pro účastníky pochodu připravila lesní školka Medvíďata malou tvořivou dílnu a stopovačku. Trasa pochodu vede dále do kopce lesní cestou až na tzv. Kokoškovu dálnici, kde si mohou pod elektrovodem dobrovolníci vyzkoušet výsadbu různých druhů lesních sazenic. Další zastavení se týká znalostí o lesní zvěři. Ty se dětem budou hodit např. při luštění tajenky. Kolem hranice přírodní památky Doubí pak malí i velcí dojdou na horní plochu Arboreta Sofronka, kde na ně čeká poslední zastavení se zajímavostmi, tedy šišky, paroží daňků, jelenů či srnčí zvěře, ale i vycpaná lesní zvěř a ptáci, “ popsala vedoucí oddělení pro práci s veřejností a lesní pedagogiku SVSMP Martina Kováříková, která spolu s kolegy program připravovala. Pochod bude již tradičně zakončen táborákem s možností opečení donesených špekáčků. Děti za účast na pochodu obdrží pamětní list.
Ještě před zahájením pochodu se na místě startu uskuteční v 10:00 křest zcela nové publikace o borovicích, které rostou právě v Sofronce. Kniha má název „Sbírka světového sortimentu druhů rodu Pinus“ a jejími autory jsou Jan Kaňák, který napsal text, a Jitka Rauchová, která se postarala o grafickou úpravu knihy. Oba dva se křtu zúčastní. Přítomni budou také zástupci SVSMP, pod kterou arboretum nyní patří, zástupci města Plzně a prvního plzeňského obvodu, který vydání publikace spolu se SVSMP financoval. „Jsme rádi, že jsme mohli podpořit knihu, která názorně přibližuje desítky druhů borovic a jejich kříženců rostoucích v arboretu. Věříme, že i díky ní navštíví plzeňské arboretum víc lidí, a to nejen z našeho obvodu, ale i z jiných koutů naší republiky a my tak pomůžeme vytvářet povědomí o této mimořádné lokalitě i mimo náš region,“ sdělila starostka městského obvodu Plzeň 1 Ivana Bubeníčková.
Po křtu bude následovat komentovaná prohlídka naučné stezky o borovicích s odborným výkladem Jana Kaňáka, který vedení výzkumného pracoviště v roce 1986 převzal po svém otci. Karel Kaňák založil arboretum roku 1956 poté, co byl Československou akademií zemědělských věd vypsán úkol „Šlechtění borovice“. Protože dosavadní pokusné plochy a objekty nestačily k serióznímu řešení tohoto úkolu, rozhodl se založit sbírku světového sortimentu druhu rodu Pinus v lokalitě Sofronka v plzeňském Bolevci.
Na Sofronce roste více vzácných a zajímavých druhů borovic. Nejvzácnější je však borovice kadidlová (Pinus taeda), subtropický druh, který má svůj přirozený areál v jižních státech USA (Texas, Alabama, Georgia, Florida a podobně). Je to jediný exemplář rostoucí v ČR (od roku 1996).
V areálu arboreta okolo služební budovy roste ještě pár původních borovic lesních, které jsou staré 150 až 170 let; nejstarší původní borovice lesní roste na horní ploše arboreta a je stará přibližně 270 let. Mimochodem nejstarším stromem na světě je borovice osinatá (Pinus aristata), též v arboretu zastoupená. Ve své domovině (White Mountains, Kalifornie) se dožívá až 5 tisíc let. Exemplář na Sofronce roste ale teprve 45 let.
Arboretum Sofronka
Od založení do současné doby bylo na ploše přibližně 22 hektarů v Arboretu Sofronka vysázeno celkem jednašedesát druhů borovic z celého světa a tato sbírka se stala jednou z největších na euroasijském kontinentu. V současné době je reprezentativně zastoupeno šestnáct druhů borovic, které se zde úspěšně adaptovaly, plodí a přirozeně se zmlazují, tedy obnovují pod mateřským porostem. Dalších čtyřiadvacet druhů přežilo v jednom nebo několika exemplářích, ostatní zkoušené druhy vyhynuly buď po první zimě nebo během několika let. Jedinečnost arboreta ovšem nespočívá jen v samotném počtu druhů, které zde rostou, ale v několika desítkách až stovkách zeměpisných odchylek a variant některých druhů. Díky tomu lze dobře studovat proměnlivost borovic v rámci jednoho druhu vlivem různých stanovišť v odlišných zeměpisných oblastech. Arboretum mimo jiné spolupracovalo na zachování genofondu borovice lesní, modřínu opadavého, lípy srdčité či jeřábu břeku. Podílelo se také na řešení ekologické katastrofy v Krušných horách a na problematice lesa v imisních oblastech.
