Jaká rozlučka byla?
Bylo to strašně emotivní. Kdo to nezažil, tak neví. Obrovské emoce. Chtěl jsem to zvládnout co nejdéle bez pláče, to se mi dařilo. Ale když jsem viděl obraz, kde byli Čiša (Čišovský), Bizi (Bystroň) a Rajty (Rajtoral), tak jsem byl načnutý. A když vyřadili osmičku, viděl jsem dres na tribuně, tak to už jsem byl hotovej. Bylo to v krásném stylu.
Co pro vás znamená, že klub vyřadil číslo, které jste nosil na dresu?
Je to obrovská pocta. Neuvěřitelný. Číslo osm je populární a vyřadit ho v takovém klubu je něco mimořádného. Vážím si toho strašně moc, jsem pyšný. Klobouk dolů před vedením, je to fakt něco nádherného. Ani v nejkrásnějším snu jsem si to takhle nepředstavoval.
O vítězství vašeho týmu jste nakonec rozhodl vy pověstným volejem. Věřil jste, že to takhle trefíte?
Byli jsme domluveni s Prochym, předcházel tomu evidentní faul, to jste viděli (smích). Trefím to tak devětkrát z deseti. Je pravda, že rozhodčí říkal, že kdybych to netrefil, tak mi dá opravný pokus. Možná byla chyba, že mě Horvi (Horváth) nepouštěl ke standartkám. (smích) Teď ale vážně. Jsem fakt nadšený z toho, kdo se tu objevil na hřišti. Říkali jsme si, že by bylo super udělat každý rok takový zápas třeba i s charitativním podtextem a zavzpomínat na ty časy.
Před měsícem jste říkal, že nabídnete generálnímu manažerovi Šádkovi, že tým, který vyhraje, bude pokračovat příští rok ve Viktorce..
Současný tým nám ale udělal čáru přes rozpočet, takže je těžko vyměníme. Klobouk dolů před nima. Ta parta je tady skvělá. Připomíná mi to nejlepší časy naší generace. Až mě to dojímá, jak jsou kluci nastavení.
Jak bylo těžké vydržet celý zápas proti mistrovskému týmu?
Bylo vidět, že když šli na plné obrátky, tak jsme trochu nestíhali, což je logické. Bylo poznat, že mistrovské tempo na nás bylo velké. Ale závěr patří mistrům a to jsme byli my.
Užil jste si rozlučku o to víc, že se současné Viktorii podařilo získat titul?
Nic lepšího mě nemohlo potkat, než se loučit s titulem. Mám Viktorku jako rodinu, strašně to prožívám. V Hradci v kotli to byl krásný zážitek.
Viděl jste na hřišti nějaké automatismy?
Je to jako jízda na kole, to se nezapomíná. Ti kluci to v noze mají. Zahráli jsme si super zápas, padaly branky. Bylo vidět, že jsme spolu něco odehráli. S Václavem Pilařem na lajně to byla nádhera.
Mrzí vás, že tady nemohl být Milan Petržela, kterého čeká se Slováckem ve středu odložené finále domácího poháru?
Strašně moc, Milánek byl je a bude můj celoživotní parťák. Budu mu držet palce, zasloužil by se loučit před vyprodanou Doosan Arénou. Chyběl mi on, Hrošo (Hrošovský), Vláďa Darida i Honza Kovařík.
Naopak osud tomu chtěl, že mohl dorazit Pavel Vrba..
Trenér udělal maximum proto, aby tady byl, hlavně v zápase v Plzni. Přeji mu, ať je úspěšný v Baníku. Ať jsou třeba druzí, když bude Viktorka první. (smích) Budu ho furt milovat, i kdyby mi nadával.
Hodně jste ve svých proslovech zdůrazňoval slova, že je pro vás nejdůležitější rodina. Co tedy plány na další dítě?
Manželka by řekla, že je to málo, ale zatím jsme takhle spokojení. Za rok, dva si na to sedneme, možná spíš lehneme (úsměv). To bude možná poslední termín, jestli jo, nebo ne. Pak už si chci opravdu trošku užívat klidný důchod.
