Markétu Čekanovou zná veřejnost jako novinářku, spisovatelku, bývalou ředitelku pobočky Paměti národa pro Plzeňský kraj a v neposlední řadě i lektorku swingu.
1)Nejoblíbenější kniha a spisovatel
Těch je víc. Ivan Kraus, Erma Bombecková, Jiří Orten... Mám-li ale vybrat jednoho jediného, pak by to z české literatury určitě byl Zdeněk Šmíd a ze všeho, co napsal, jeho román Cejch. Z literatury světové pak nepříliš známý nositel Nobelovy ceny za literaturu Sinclair Lewis a jeho Krev královská. Sice to není ta kniha, za kterou Nobelovu cenu dostal, ale v mých očích by ji právě za ni byl dostat měl.
2) Nejoblíbenější film
Mám ráda filmy s dobře vystavěnou zápletkou a nezáleží na tom, zda jde o komedii nebo drama s hlubším poselstvím. Na spoustu fimů se ráda podívám podruhé i potřetí. Ale dva jsem viděla mnohem víckrát: Apollo 13, to dokonce poprvé ještě jen v titulkované verzi v kině, a z oddychovek klasiku Eldorado.
3) Nejoblíbenější hudební interpret a skupina
Protože mám mezi muzikanty řadu kamarádů, nerada bych, aby si odpověď na tuto otázku brali osobně. Proto začnu těmi, které mám opravdu na vrcholu a kteří, doufám, nebudou nikomu na tomto postu vadit: Beatles. A pak pro jistotu podle abecedy: Greenhorns, Slávek Janoušek, Petr Kocman, Míša Leicht, Jaroslav Samson Lenk, Luboš Pospíšil, Michal Prokop, Jan Spálený, Taxmeni...
4) Nejoblíbenější jídlo a pití
Jsem generace, která za vrchol luxusu na talíři považovala hranolky a smažený sýr. Paradoxně k obyčejným jídlům mého dětství naopak patřil tatarský biftek nebo pečený bažant. Ne, nevyrostla jsem na zámku, ale tehdy to byla jídla levná. A tatarskému bifteku neodolám ani teď. Jen mi ho, prosím, nemíchejte! To je na něm to nejlepší. Dalším oblíbeným jídlem jsou lívance. Ale ty mi taky nedělejte, protože takové, jako dělá moje maminka na sto let starém litinovém plátu na kamnech na chalupě, prostě neuděláte. A k nim jahody, borůvky, maliny nebo ostružiny rozdělané se šlehačkou a jíst pěkně rukama.
5) Osobnost, která mě nejvíc inspiruje a motivuje
Otázku, kdo je mým vzorem, nám kladli na základní škole pravidelně. Vždycky mi připadala nesmyslná a hloupá. Proč se mám chtít někomu podobat? To jsem nechápala. Ale protože se to po nás žádalo a já se věnovala sportovní gymnastice, napsala jsem, že mým vzorem je Věra Čáslavská. Byla první polovina osmdesátých let a toto nebyla správná odpověď. Dnes mě inspiruje každý, kdo je ve svém oboru profík a kdo je nadto i normální člověk.
6) Motto, které mám nejraději
Pochází z jednoho televizního dokumentu o rozmachu římské říše: Proč lidem něco pracně vnucovat násilím, když jim to můžete jednoduše prodat?
A druhá moudrá myšlenka není motto, nýbrž Newtonův třetí pohybový zákon: Každá akce vyvolává reakci o stejné velikosti, ale opačném směru. Tak totiž funguje úplně celý svět, nejen fyzika těles, ale třeba i mezilidské vztahy.
7) Nejoblíbenější místo v regionu
Bez přemýšlení říkám Mouřenec. Místo, kam jsem jezdila rok co rok na pionýrský tábor, asi deset let. Mám radost, jak je opravený. Ale na druhou stranu mu zmizelo to tajuplno, které jej v našich očích obklopovalo, když jsme přelézali rozbořenou zeď hřbitova, nahlíželi do propadlých hrobů a děsivé kostnice a přemýšleli, co se skrývá za zamčenými trouchnivějícími dveřmi kostela...
7 NEJ Josefa Adlta najdete zde.
7 NEJ Martina Stránského najdete zde.
7 NEJ Petra Vejvoďáka Vejvody najdete zde.
7 NEJ "Vhrsti" najdete zde.
7 NEJ Michala Jančaříka najdete zde.
7 NEJ Martina Sobotky najdete zde.
7 NEJ Jaroslava Vogeltanze najdete zde.
7 NEJ Jaroslava Samsona Lenka najdete zde.
Autor: Lenka Duchková